Jednou z řady těchto žen je i Tiffany. „Cítila jsem se hrdá, že jsem schopná se o nás postarat... a udržet nám střechu nad hlavou. Dělám to pro svou rodinu, svůj dům a svého manžela,“ říká.
V době, kdy se zdá, že stále více žen nabízí své tělo za peníze, snižuje současná ekonomická situace poptávku, což vytváří nebezpečnější prostředí pro lidi pracující v tomto odvětví. Tento nárůst v Británii zvyšuje naléhavost politické debaty o tom, jakým způsobem bude tato práce kontrolována.
Podle lidskoprávních organizací je nyní důležitější než dřív přezkoumat zákony, které odvětví sexuálních služeb regulují. Existuje však rozkol mezi lidmi, kteří chtějí tento sektor zcela dekriminalizovat, a těmi, kteří chtějí prostituci zakázat.
Všichni se ale shodují na tom, že tuto činnost nelze tiše ignorovat. Podle odhadů britského statistického úřadu (ONS) se prostituce v roce 2021 podílela na HDP částkou 4,7 miliardy liber, tedy 126 miliardami korun, přičemž každý desátý muž v Británii uvádí, že za sex někdy zaplatil.
Tiffany poprvé poskytla sexuální služby před šesti lety, aby splatila účet za kreditní kartu. Když byla později propuštěna ze státní správy, žila z manželova živnostenského příjmu, dokud jeho dílnu nezavřela pandemie. Letos se jeho duševní zdraví vážně zhoršilo, takže není schopen pracovat. Třicetiletá Tiffany se o něj stará na plný úvazek. Říká, že prudce rostoucí účty za energie a jídlo spolu se splátkami přerostly dávky, které dostávají.
V září už Tiffany měla pocit, že prostituce je jediným způsobem, jak si vydělat dost na pokrytí nákladů a zároveň si zachovat flexibilitu pro své pečovatelské povinnosti. Práce v sexbyznysu „není pro nikoho prací snů“, říká. „Jsem ráda, že to dělám, abych nás finančně podpořila, a pak přestanu,“ dodává ale vzápětí.
Analýza FT všech 21 tisíc profilů britských eskortních služeb na prominentní stránce Adultwork.com naznačuje, že letos se k nim připojilo třikrát více lidí než v roce 2019. Není jasné, zda to odráží přechod stávajících sexuálních pracovnic na online inzerci, nebo nárůst celkového počtu, který se ve studii z roku 2015 odhadoval na přibližně 73 tisíc.
S nárůstem se nebezpečnost pouliční práce jeví jako palčivější problém. Společnice si vždy berou platbu předem, ale říkají, že se jim zákazníci častěji než obvykle snaží peníze ukrást zpět, což vede k násilným sporům.
Podle respondentek přispívá k nebezpečnějšímu pracovnímu prostředí neutěšená ekonomická situace. Devět žen, které mají dlouhodobé zkušenosti s prací v sexbyznysu, tvrdí, že poptávka klesá, což je nutí snižovat sazby, aby přilákaly nebo si udržely klienty.
Jiné ženy říkají, že muži - povzbuzeni svou nově nabytou tržní silou - jsou stále náročnější a prosazují například nechráněný orální a anální sex.
„Klienti mají pocit, že si to mohou dovolit, protože musí vědět, že dívky jsou na tom špatně,“ říká Sue z nevěstince v Peterborough. „Násilní muži to berou jako zelenou, protože si myslí, že ženy je nemohou odmítnout, a to my často nemůžeme,“ dodává.
Někteří aktivisté tvrdí, že řešením je upustit od zákonů, které podle nich činí dobrovolnou sexuální práci nebezpečnější. Ve Spojeném království není výměna sexu za peníze nezákonná, ale většina praktik, které toto odvětví provázejí, nezákonná je.
V roce 2003 Nový Zéland dekriminalizoval veškerou sexuální práci a začal toto odvětví regulovat. Když vláda v roce 2008 tuto politiku přezkoumala, nezjistila žádné důkazy o tom, že by se tím zvýšil počet lidí v tomto odvětví. Nový přístup naopak zlepšil možnost sexuálních pracovnic odmítat konkrétní klienty, zvýšil důvěru v policii a vedl ke zlepšení pracovních podmínek. Letos tento model okopírovala Belgie.
Zastánci úplné i částečné dekriminalizace však tvrdí, že pro většinu žen, které nejsou vykořisťovány, jsou sexuální služby strategií přežití. Jakákoli vládní politika, která by chtěla omezit rozsah tohoto odvětví, by podle nich musela nejprve řešit ekonomické potíže žen.
