Přijetí ostrovního státu ze severu Evropy by se mohlo dojednat poměrně rychle, zřejmě v řádu několika roků.
K tomu, aby nějaká země mohla rozšířit řady EU, musí splňovat několik kritérií. Musí mít stabilní instituce zajišťující právní stát a dodržování lidských práv, musí mít fungující tržní ekonomiku a musí převzít patřičnou unijní legislativu.
Výhodou Islandu s asi 320.000 obyvateli je, že je členem schengenského prostoru volného cestování bez hraničních kontrol i Evropského hospodářského prostoru (EHP), tedy společného evropského volného trhu.
Většinu unijního práva tak už v minulosti zavedl.
Problémy by v přístupových rozhovorech, které sledují v několika desítkách oblastí sladěnost norem dané země s pravidly EU, mohl způsobit rybolov.
Islandský rybářský průmysl, jehož produkty představují až téměř 40 procent tamního exportu, by mohl narazit na unijní politiku v této oblasti, která pro každý členský stát stanovuje roční kvóty. Má navíc přísná pravidla i pro rybářské praktiky a náčiní.
Komplikací by mohl být i spor Islandu s Británií a Nizozemskem. Problém představuje více než pět miliard dolarů na vkladech, které těmto zemím pohltila finanční krize v islandských bankách. Oba unijní státy horečnatě s Reykjavíkem vyjednávají o tom, co s tím. Řešení se zatím najít nepodařilo, i když se v poslední době zdá, že se rýsuje dohoda.
Otázkou je, kdy by mohl Island do EU vstoupit a zda by přistupoval sám nebo s některou z dalších zemí. Zatím nejblíže k vstupu do EU má z kandidátů Chorvatsko, jehož přístupová jednání ale v nedávné minulosti brzdil spor o hranice se Slovinskem.
