|
Česko podpořilo dokumentační centrum o obětech nacismu a komunismu.
„Nebyla to zbytečná akce. Poprvé dneska jsme na oficiální půdě unie získali podporu pro to, co by v roce 2011 mohlo být kamenná budova (zmíněné centrum o totalitách); věci mají svůj čas,“ hájil význam včerejšího odpoledne v Bruselu ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.
Pochvaloval si ho ale i britský poslanec Ashley Mote. „Já východní Evropu vlastně neznám. Byl jsem několikrát po roce 1989 v Praze a jednou v Estonsku, ale to je všechno. A až dneska jsem si uvědomil dopad, i emocionální, všech změn, ke kterým u vás v uplynulých 20 letech došlo,“ sdělil Mote.
Čech Miloslav Ransdorf, který měl jako jediný komunista kuráž dorazit, odcházel rozladěný. „To, co se tu děje, je pokus oktrojovat, znásilnit historii,“ reagoval. „Já samozřejmě vím, že za komunismu byla represe – a byla výrazná. Jenže vedle toho byly prvky emancipace. Například takové Československo 60. let bylo možná nejsvobodnější zemí na světě, pokud jde o svobodu myšlení, svobodu tvorby. A takové věci tu nezazněly,“ dodal.
Slyšení o zločinech komunistické totality v roce dvacet od pádu berlínské zdi zorganizovala europoslankyně Jana Hybášková a české předsednictví se za ně postavilo. Topolánkova vláda podpořila zřízení dokumentačního centra o obětech nacismu a komunismu i vyhlášení 23. srpna – podpisu paktu Molotov-Ribbentrop – dnem uctění památky obětí totalit.
K obojímu ale povede trnitá cesta. S centrem budou muset souhlasit všechny členské státy EU. Podle Žáčka, jehož úřad obeslal všechna ministerstva zahraničí v unii s informací o záměru, „nikdo nebyl v této fázi proti“, sám ale připustil, že souhlas v nejvyšším politickém patře není jistý. S vyhlášením dne obětí totalit zase musí souhlasit většina z téměř 800 europoslanců.
