Tři roky po zahájení proti krvavému režimu Saddáma Husajna totiž v zemi stále zuří násilnosti. „Ten problém stále existuje,“ komentoval pokračující střety Bush v dalším ze série „iráckých“ projevů, který tentokrát pronesl v Clevelandu ve státě Ohio.
Bush připustil, že z Iráku se nyní stala hlavní fronta boje proti terorismu. „Nenecháme Irák teroristům,“ dodal prezident vzápětí. Nabízel také několik paralel, pomocí nichž se snažil trvající irácký konflikt zasadit do širšího historického kontextu. Úmysly tamních ozbrojenců přirovnal k záměrům pachatelů teroristických útoků na americká města z 11. září 2001. V jiné části projevu se zase odvolával na boj proti nacismu a fašismu během druhé světové války.
Bush neopomněl zmínit ani Írán, který se dostává pod sílící mezinárodní tlak kvůli svým neprůhledným jaderným ambicím. Režim v Teheránu také varoval před výpady vůči židovskému státu. „Použijeme vojenskou sílu na obranu našeho spojence, Izraele,“ uvedl americký prezident.
Cílem série Bushových projevů je získat zpět ztracenou důvěru Američanů, anebo alespoň zastavit další pokles popularity. Ten přišel paradoxně nedlouho po událostech, jež americká administrativa považovala za bod obratu k lepšímu - prosincových volbách v Iráku. Bushovi (a potažmo i všem republikánům, kteří jej podporují) nejvíc škodí nejistota. Američané nevědí, jak dlouho budou jejich vojáci muset zůstat v Iráku. Sám prezident se ještě nikdy k žádnému konkrétnímu datu stažení sil nezavázal. Zmínil se jen o konci letošního roku, dokdy by se měl počet vojáků USA v Iráku „výrazně“ snížit.
„Mediální válka“ o Irák běží v Americe na plné obrátky. Poslední razantní vystoupení ministra obrany Donalda Rumsfelda i viceprezidenta Dicka Cheneyho naznačují, že jí Bílý dům připisuje podobnou důležitost jako dění v samotném Iráku. Rumsfeld v deníku The Washington Post přirovnal ústup z Iráku k „předání poválečného Německa zpět nacistům“.
Cheney si zase vzal na mušku zpočátku příznivě nakloněná, poslední dobou však značně kritická americká média. Postěžoval si, kolik se věnuje pozornosti výbuchu bomby v Bagdádu, a jak málo se mluví o úspěších při obnově Iráku. Ta ale do značné míry stagnuje. A i těžba ropy, s níž počítali američtí plánovači jako s hlavním zdrojem příjmů irácké vlády, je kvůli neustálým útokům teroristů a ozbrojenců pod čísly z dob vlády Saddáma Husajna.
Bush připustil, že z Iráku se nyní stala hlavní fronta boje proti terorismu. „Nenecháme Irák teroristům,“ dodal prezident vzápětí. Nabízel také několik paralel, pomocí nichž se snažil trvající irácký konflikt zasadit do širšího historického kontextu. Úmysly tamních ozbrojenců přirovnal k záměrům pachatelů teroristických útoků na americká města z 11. září 2001. V jiné části projevu se zase odvolával na boj proti nacismu a fašismu během druhé světové války.
Bush neopomněl zmínit ani Írán, který se dostává pod sílící mezinárodní tlak kvůli svým neprůhledným jaderným ambicím. Režim v Teheránu také varoval před výpady vůči židovskému státu. „Použijeme vojenskou sílu na obranu našeho spojence, Izraele,“ uvedl americký prezident.
Cílem série Bushových projevů je získat zpět ztracenou důvěru Američanů, anebo alespoň zastavit další pokles popularity. Ten přišel paradoxně nedlouho po událostech, jež americká administrativa považovala za bod obratu k lepšímu - prosincových volbách v Iráku. Bushovi (a potažmo i všem republikánům, kteří jej podporují) nejvíc škodí nejistota. Američané nevědí, jak dlouho budou jejich vojáci muset zůstat v Iráku. Sám prezident se ještě nikdy k žádnému konkrétnímu datu stažení sil nezavázal. Zmínil se jen o konci letošního roku, dokdy by se měl počet vojáků USA v Iráku „výrazně“ snížit.
„Mediální válka“ o Irák běží v Americe na plné obrátky. Poslední razantní vystoupení ministra obrany Donalda Rumsfelda i viceprezidenta Dicka Cheneyho naznačují, že jí Bílý dům připisuje podobnou důležitost jako dění v samotném Iráku. Rumsfeld v deníku The Washington Post přirovnal ústup z Iráku k „předání poválečného Německa zpět nacistům“.
Cheney si zase vzal na mušku zpočátku příznivě nakloněná, poslední dobou však značně kritická americká média. Postěžoval si, kolik se věnuje pozornosti výbuchu bomby v Bagdádu, a jak málo se mluví o úspěších při obnově Iráku. Ta ale do značné míry stagnuje. A i těžba ropy, s níž počítali američtí plánovači jako s hlavním zdrojem příjmů irácké vlády, je kvůli neustálým útokům teroristů a ozbrojenců pod čísly z dob vlády Saddáma Husajna.
