Majsún a její manžel Nazir žili v Adře se svými dvěma dětmi, šestnáctiletým Karimem a pětiletým Bišrem. Oba manželé se jako státní zaměstnanci a příslušníci alávitské sekty vystavovali nebezpečí. Povstalci, kteří vstoupili do Adry, a jimž místní neřeknou často jinak než "teroristé", totiž zastávají názor, že každý státní zaměstnanec nebo příslušník náboženské menšiny si zaslouží smrt.
ČTĚTE TAKÉ: Porušené příměří a 4 zranění. Tým OSN dovezl léky a potraviny pro Homs |
Když Nusajr své sestře volal, byli povstalci už ve městě. "Vypadají děsivě, viděla jsem oknem, jak zabili velkým nožem jednoho z vládních vojáků." řekla mu do telefonu. Šanci na úspěšný útěk už neměli. Rozhodli se s manželem zabarikádovat v bytě a doufat, že se povstalci nedostanou dovnitř. Kdyby tento plán selhal, měli připravené krajní řešení: odpálit v bytě granát. Raději zemřít jako rodina, než čelit mučení a smrti z rukou povstalců.
"Snaží se dostat do domu!"
Během celého dne volali všichni příbuzní uvězněné rodině na pevnou linku a mobilní telefony, aby jim projevili podporu. O půlnoci jim zavolal Nusajrův 25 letý syn William, aby se zeptal na situaci. "Snaží se dostat do domu!" odpověděla jeho teta. Pak zaslechl dva výstřely. Majsún opakovala, že jestli se k nim dostanou povstalci, odpálí nálož. "Jsou v domě, Williame, jsou v domě! Musím se rozloučit. Odpusť nám." Pak uslyšel explozi.
Druhý den obdržel Nusajr telefonát od švagrova bratra. Nizar se mu prý snažil volat, ale linka byla přerušena. Stačil mu prý sdělit, že malý Bišr je mrtvý, ale Majsún se starším synem jsou pouze zraněni. "Zkuste jim nějak pomoci," byla poslední věta.
Další události jsou velmi nejasné. Sousedé, kteří pronikli do bytu, tvrdí, že všichni z rodiny byli mrtví, až na Majsún, která ještě žila, ale přišla o nohu.
Kruté chování je na obou stranách
Poslední zpráva, kterou Nusajr o své sestře získal, přinesla jeho dcera Senna. Do školy v Damašku, kam chodila, přibylo několik dětí, jejichž rodiče byli schopni z Adry včas utéct. Ptala se, jestli někdo z nich nezná její tetu. "To byla ta žena bez nohy, kterou táhli povstalci za autem." zněla odpověď. Senna údajně okamžitě omdlela.
Kouř nad městem Adra
Krutost občanské války se zhoršuje každým dnem. Obě strany své činy omlouvají zaříkadlem, že "ti druzí" dělají mnohem horší věci. Oni jen vykonávají odplatu. Proč se ale Majsúnina rodina rozhodla pro sebevraždu? "Věřili tomu, že by povstalci před očima matky zavraždili nejmladší dítě a před očima otce znásilnili matku. Muže by mučili a pak je stejně zabili. Lepší zemřít vlastní rukou," vysvětlil Nusajr reportérovi Independentu.
Příběh Majsúniny rodiny je známý po celém Damašku. Mnoho rodin, jejichž příslušníci pracující pro vládu, patří zároveň k některé z menšin a hrozí jim, že by brzy mohly čelit obdobné situaci.
