Vaše partnerka Ségolene Royalová neskrývá ambice stát se kandidátkou socialistů na prezidenta Francie. Vy ale také patříte mezi kandidáty. Kdy se rozhodnete, kdo bude číslem jedna?
O tom rozhodnou členové socialistické strany v listopadu. Je přirozené, že do té doby každý kandidát nebo kandidátka ukazují své kvality, přednosti a myšlenky. A není to jenom paní Royalová nebo já. Jsou tu i další osobnosti, které jsou oblíbené a vládly. Členové strany zatím nehlasovali, a v tuto chvíli je proto příliš brzy na to říkat, kdo bude socialistickým kandidátem.
Já jsem ale myslel spíš na rozhodnutí mezi vámi dvěma...
Já jsem se ještě nerozhodl.
A podpoříte kandidaturu Ségolene Roylové?
V tuto chvíli nepodporuji žádného kandidáta, protože ještě nenastal čas jejich výběru.
Nevadilo by vám být „prvním pánem“ Francie?
Jsem už prvním sekretářem (tj. předsedou francouzských socialistů), Kdybych se stal prvním pánem, byl by to pokrok.
Co dnes dělá Lionel Jospin (bývalý premiér, pozn. red.)? Myslíte, že by mohl kandidovat?
Lionel Jospin vždy socialistům pomáhal. I kdyby se přes neúspěch z roku 2002 rozhodl kandidovat, teď není pravý čas o tom mluvit.
Můžete něco říci o protestech, k nimž došlo ve Francii tento týden?
Ve Francii máme spor o nových pracovních smlouvách, které navrhla vláda a které zaměstnavateli umožňují kdykoliv propustit zaměstnance mladší 26 let. Proto tyto smlouvy studenti nechtějí. My jsme od vlády žádali, aby na sebe vzala náklady, které to bude stát odbory a veřejnost, to ale neudělala. Nyní nastala blokáda. Je to velice vážné. Nikdy není dobré, když si nějaká země rozhněvá mládež. Proto žádáme - a doufám, že nás vyslyší - aby se o tom jednalo.
Pokud levice zvítězí ve volbách, jaké lze očekávat změny ve francouzské zahraniční politice?
Věřím, že levice má příští rok velkou šanci zvítězit. Ještě to není samozřejmě hotové, voliči se dosud nevyslovili, šance jsou ale velké. Nespokojenost s pravicí je velká, odmítání druhých ale nestačí, je třeba přijít s novým programem. Už není ústava, Evropa si podle mého názoru nezvolila nejlepší rozpočet - evropskou politiku musíme spolu s ostatními oživit. Na střední Evropu bychom se měli dívat s větším respektem a vydat na ni větší výdaje než pravicová vláda. A co se týče svobody pohybu - na tuto žádost chceme odpovědět pozitivně a nenechat naše české přátele déle čekat. Chceme, aby se pracovní trhy otevřely už nyní a také jsem to zde řekl.
Jaká je budoucnost evropské ústavy? Mápokračovat její ratifikace, nebo ne?
To je na každé zemi, zda bude v ratifikaci pokračovat. Musíme ale začít diskutovat a vyjednávat o dalším textu, přijatelném pro všechny.
Umíte si představit druhé referendum o euroústavě?
Kdyby bylo nové referendum, tak proto, aby bylo pozitivní - tedy o jiném textu.
Jak vidíte situaci na francouzské levici, je dost jednotná?
Není dostatečně jednotná. Proto se v této chvíli snažíme dát levici dohromady, zejména zelené a komunistickou stranu, a vytvořit společnou vládu. Doufám, že se nám to podaří. Je také potřeba se vyhnout tomu, aby bylo na levici příliš mnoho kandidátů na prezidenta. Za to už draze zaplatili voliči v roce 2002.
O tom rozhodnou členové socialistické strany v listopadu. Je přirozené, že do té doby každý kandidát nebo kandidátka ukazují své kvality, přednosti a myšlenky. A není to jenom paní Royalová nebo já. Jsou tu i další osobnosti, které jsou oblíbené a vládly. Členové strany zatím nehlasovali, a v tuto chvíli je proto příliš brzy na to říkat, kdo bude socialistickým kandidátem.
Já jsem ale myslel spíš na rozhodnutí mezi vámi dvěma...
Já jsem se ještě nerozhodl.
A podpoříte kandidaturu Ségolene Roylové?
V tuto chvíli nepodporuji žádného kandidáta, protože ještě nenastal čas jejich výběru.
Nevadilo by vám být „prvním pánem“ Francie?
Jsem už prvním sekretářem (tj. předsedou francouzských socialistů), Kdybych se stal prvním pánem, byl by to pokrok.
Co dnes dělá Lionel Jospin (bývalý premiér, pozn. red.)? Myslíte, že by mohl kandidovat?
Lionel Jospin vždy socialistům pomáhal. I kdyby se přes neúspěch z roku 2002 rozhodl kandidovat, teď není pravý čas o tom mluvit.
Můžete něco říci o protestech, k nimž došlo ve Francii tento týden?
Ve Francii máme spor o nových pracovních smlouvách, které navrhla vláda a které zaměstnavateli umožňují kdykoliv propustit zaměstnance mladší 26 let. Proto tyto smlouvy studenti nechtějí. My jsme od vlády žádali, aby na sebe vzala náklady, které to bude stát odbory a veřejnost, to ale neudělala. Nyní nastala blokáda. Je to velice vážné. Nikdy není dobré, když si nějaká země rozhněvá mládež. Proto žádáme - a doufám, že nás vyslyší - aby se o tom jednalo.
Pokud levice zvítězí ve volbách, jaké lze očekávat změny ve francouzské zahraniční politice?
Věřím, že levice má příští rok velkou šanci zvítězit. Ještě to není samozřejmě hotové, voliči se dosud nevyslovili, šance jsou ale velké. Nespokojenost s pravicí je velká, odmítání druhých ale nestačí, je třeba přijít s novým programem. Už není ústava, Evropa si podle mého názoru nezvolila nejlepší rozpočet - evropskou politiku musíme spolu s ostatními oživit. Na střední Evropu bychom se měli dívat s větším respektem a vydat na ni větší výdaje než pravicová vláda. A co se týče svobody pohybu - na tuto žádost chceme odpovědět pozitivně a nenechat naše české přátele déle čekat. Chceme, aby se pracovní trhy otevřely už nyní a také jsem to zde řekl.
Jaká je budoucnost evropské ústavy? Mápokračovat její ratifikace, nebo ne?
To je na každé zemi, zda bude v ratifikaci pokračovat. Musíme ale začít diskutovat a vyjednávat o dalším textu, přijatelném pro všechny.
Umíte si představit druhé referendum o euroústavě?
Kdyby bylo nové referendum, tak proto, aby bylo pozitivní - tedy o jiném textu.
Jak vidíte situaci na francouzské levici, je dost jednotná?
Není dostatečně jednotná. Proto se v této chvíli snažíme dát levici dohromady, zejména zelené a komunistickou stranu, a vytvořit společnou vládu. Doufám, že se nám to podaří. Je také potřeba se vyhnout tomu, aby bylo na levici příliš mnoho kandidátů na prezidenta. Za to už draze zaplatili voliči v roce 2002.
