Česko jako mírotvůrce v Bosně

České vládě během předsednictví Evropské unie příští rok přistane na stůl ožehavé téma, na kterém si už řada daleko zkušenějších hráčů vylámala zuby - jak přinést klid do Bosny a Hercegoviny. Řekl to včera v Lublani slovinský premiér Janez Janša skupině novinářů, mezi nimiž byla i zpravodajka LN, během debaty o evropských prioritách jeho země, která převzala otěže unie v lednu.

„Je velmi pravděpodobné, že tato věc (budoucnost Bosny a Hercegoviny -pozn. red.) bude na Češích. Už jsem o tom mluvil s kolegou Mirkem Topolánkem.“ prohlásil Janša.

Jeho vláda sice chce během šesti měsíců posunout západní Balkán blíž unii, prioritou ale budou Kosovo, Srbsko a prosazení bezvízového režimu mezi západním Balkánem a evropskými státy. Janša naznačil, že čas na vyřešení bosenského rébusu Lublani nezbude. Po Slovincích budou řídit unii Francouzi, zvláštní péče o další možné členy bloku ale není v jejich zorném poli - odtud úkol pro Čechy.

Mluvčí české vlády Jana Bartošová potvrdila, že situace v Bosně i dalších zemích Balkánu je pro „české předsednictví jednou z hlavních priorit“. Jak ji ale doplnil vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, „jestli se zrovna něco zásadního bude řešit na jaře 2009, to se nedá teď stanovit, to je spekulativní záležitost“.

Sám Janša se netajil tím, že jde o extrémně složité zadání. V Bosně sice utichly zbraně, šťastný konec ale zatím nenastal. Země zůstává etnicky rozdělená. Federální vláda nefunguje, Srbové, Chorvati a Bosňáci žijí odděleně a mnozí mluví o „padlém státu.“ Češi by měli zásadně přispět k tomu, aby nenastal nejobávanější scénář: rozpad země na tři entity, chaos a nová válka.

„Bosna a Hercegovina je mnohem závažnějším problémem pro stabilitu západního Balkánu než Kosovo. U Kosova víme, co dělat. V případě Bosny nevíme,“ přiznal Janša. Připomněl, že Daytonská mírová dohoda z roku 1995 přinesla zemi klid zbraní, ale většina pro obyvatele stejně důležitých věcí jako potrestání válečných zločinců a návrat lidí do jejich původních domovů nebyla vyřešena.

„Je potřeba mít silného mezinárodního správce v zemi, který bude mít pravomoc odvolávat bosenské politiky, diktovat věci, jestliže stát není schopen sám sebe řídit, což Bosna není,“ dodal premiér.
Nynějším vysokým představitelem mezinárodního společenství v Bosně je Slovák Miroslav Lajčák. O tom, že Bosnu by mělo řešit právě Česko, sice neslyšel, jak ale dodává: „Je možné, že to zrovna na Čechy vyjde“.

Pro podpis asociační dohody s EU potřebuje Bosna splnit čtyři podmínky, tou nejdůležitější je policejní reforma, která by měla být dořešena v únoru. „Zatím tu vládne entuziasmus, taková proevropská atmosféra,“ uvedl Lajčák. „K podpisu dohody s unií by tak mohlo dojít během tohoto půlroku,“ dodal. Tento pozitivní scénář vidí i český vicepremiér Vondra. „Když podepíšou stabilizační a asociační dohodu v dubnu, protože nepočítám, že by hráli stejnou hru jako Srbové, tak pak během našeho předsednictví můžeme dejme tomu mluvit o nějakých přístupových jednáních s Bosnou,“ dodal Vondra.

Bosna a Hercegovina je kromě Kosova dalším potencionálním sudem prachu na Balkáně. Daytonská mírová dohoda z roku 1995 rozdělila Bosnu na dva státní útvary: muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou. Každá z nich byla vybavena vlastními vrcholnými orgány, nad nimiž byly zřízeny poměrně slabé ústřední instituce. Mezinárodní společenství se snaží zemi postupně sjednotit, ale naráží na velké problémy hlavně ze strany bosenských Srbů, kteří odmítají převádění pravomocí na ústřední orgány. Osamostatnění Kosova, ke kterému nejspíš dojde v nejbližších měsících, by na Bosnu mohlo mít také velký vliv. Naprostá většina bosenských Srbů se totiž podle nedávného průzkumu domnívá, že pokud provincie vyhlásí nezávislost, měla by se osamostatnit i Republika srbská a odtrhnout se od Bosny.

„Bosna a Hercegovina je mnohem závažnějším problémem pro stabilitu západního Balkánu než Kosovo. U Kosova víme, co dělat. V případě Bosny nevíme.“ Slovinský premiér Janez Janša, jehož země nyní předsedá Evropské unii