Před týdnem se v Kábulu nečekaně objevil čínský ministr zahraničí Wang I. Podle afghánských médií šéf diplomacie přijel „k rozhovorům o různých otázkách včetně posílení politických vztahů a hospodářské spolupráce“. A to i přesto, že Peking vládu Tálibánu oficiálně neuznává.
„Mírový a stabilní rozvoj“
Ve čtvrtek pak čínská vláda věnovala otázce Afghánistánu speciální „regionální“ konferenci. Do historického města Tchun-si ve východočínské provincii An-chuej se sjeli zástupci Afghánistánu, Ruska, Pákistánu, Íránu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Nechyběl čínský prezident Si Ťin-pching ani ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Čínský prezident ve své řeči vyjádřil silnou podporu kábulskému vedení a slíbil, že Peking pomůže zajistit „mírový a stabilní rozvoj“ země. Afghánci podle něj usilují o „rozvinutou a prosperující“ zemi, která „přispívá ke společným zájmům zemí regionu i mezinárodního společenství“. Peking údajně po celou dobu respektuje svrchovanost, nezávislost a územní celistvost Afghánistánu a je odhodlán podporovat jeho rozvoj. Bližší informace ale Si neposkytl.
Čína hraje na obě strany. Strategie nestranného pozorovatele přestává fungovat |
Čína již delší dobu do Kábulu dodává humanitární pomoc a v budoucnu by tam chtěla otevřít i měděný důl. Existují též plány na vybudování více než 500 kilometrů dlouhé silnice, jež by oběma zemím zajistila přímé dopravní spojení. Tomu se vláda v Pekingu dosud vyhýbala – oficiálně kvůli obavě z islamistických teroristů z ujgurské menšiny.
Jedná se však o mimořádně náročný projekt, poněvadž hranice mezi Čínou a Afghánistánem se nachází ve vysokých horách. Její zcela umělé vytvoření bylo důsledkem soupeření velmocí koncem 19. století. Aby vzniklo nárazníkové pásmo mezi britským impériem v Pákistánu a ruskou říší v dnešním Tádžikistánu, získal Afgánistán tzv. Vachánský koridor; úzký, řídce obydlený pruh území tvořící východní výběžek Afghánistánu mezi Tádžikistánem a Pákistánem až ke hranici s Čínou. Peking tuto část afghánského území oficiálně uznal až v roce 1963.
Za nově rozdmýchanou čínskou aktivitou na mezinárodním poli stojí podle analytiků také obava o vlastní reputaci. Ta byla pochroumána především tím, žePeking neodsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a několik týdnů držel ruský narativ o „speciální operaci“. Spojení „válka na Ukrajině“ čínská diplomacie oficiálně nezná. Čína byla také vedle Indie jedinou velmocí, jež na půdě OSN odmítla hlasovat pro rezoluci odsuzující ruské napadení Ukrajiny.
Peking se bojí o vlastní image
„Čína zoufale potřebuje porozumění a podporu ohledně svého postoje k Ukrajině v OSN a jinde. Před velkými změnami v čínském vedení (na sjezdu Komunistické strany Číny v druhé polovině letošního roku) potřebuje zajistit, že její mezinárodní image nebude ukrajinskou krizí poskvrněna,“ uvedl k tomu pro deník South China Morning Post analytik Ku Su. „Je to ale těžký úkol, Peking očividně netuší, jak jeho snahy dopadnou, a bojí se neúspěchu. Proto se rozhodl neoznamovat Wangovy cesty předem,“ dodal.
Nejedná se přitom o první cestu ministra zahraničí do Afghánistánu. Zavítal tam již minulý rok v červenci těsně před stažením spojeneckých sil. Radikální hnutí Tálibán tehdy označil za „klíčovou sílu“, jež bude důležitá pro mír a obnovu země.
