LN Pane prezidente, za necelé dva měsíce opustíte po pěti letech svůj úřad. Jaká je vaše bilance?
Vrátím se do doby, kdy jsem kandidoval na prezidenta. To bylo v situaci, kdy strana Směr – sociální demokracie ovládala celý parlament a hrozilo, že v případě, že by se stal její premiér Robert Fico prezidentem, nahradil by ho v čele vlády tehdejší ministr vnitra Robert Kaliňák. Proti tomuto mocenskému systému jsem se snažil vytvořit protiváhu.
Dnes je už pro velkou část Slovenska nepředstavitelné, že by Fico byl prezidentem a Kaliňák premiérem. Když teď mluvíme o tom, že zažíváme morální krizi, tak ti dva v čele státu by znamenali úplnou krizi.
Za těch uplynulých pět let jsem se snažil vrátit vážnost prezidentskému úřadu, aby občané měli pocit, že stojí za to, mít prezidenta. Myslím si, že se to vcelku podařilo, protože podle posledního průzkumu požívá prezidentský úřad největší důvěryhodnost a totéž platí i pro moji osobu. To považuji za velmi dobrý signál navzdory tomu, že jsem otevíral mnohá témata, která nejsou jednoduchá a populární, jako je například otázka běženců nebo postavení Romů ve společnosti. Myslím, že občané to v konečném důsledku ocenili, a proto je ta důvěryhodnost tak vysoká.
Slovenský prezident Andrej Kiska v rozhovoru s redaktorem LN Robertem Schusterem.
Za posledních pět let prošla naše společnost mnohými změnami. Nastupoval jsem v době, kdy bylo zapotřebí jasně ukotvit členství Slovenska v EU a NATO, což se podařilo. Myslím si, že z naší země vychází v tomto ohledu celkem jasný signál.
LN Svou vizi před letošními volbami do Evropského parlamentu zformuloval mimo jiné francouzský prezident Emmanuel Macron, který přišel s představou, že například státy, které mají euro, by se měly dál integrovat, měly mít například společného ministra financí atd. Sdílíte jeho pohled?
Na prezidentu Macronovi si velmi vážím toho, že právě on je evropským vizionářem a hovoří o Evropě se silným emočním nábojem. V tomto jsme si velmi blízcí.
Z praktického pohledu jsme se dostali v rámci Unie do zvláštního stavu, kdy na straně jedné dochází k tomu, že některé státy v minulosti omezovaly volný pohyb osob a znovu o tom uvažují, také existují návrhy na rušení společných institucí, řeší se brexit.
Souběžně s tím se ale například hovoří o vícerychlostní Evropě a těch názorů je skutečně mnoho. I my jako prezidenti nebo hlavy států máme odlišné názory, jak by měla Evropa fungovat. Jedno je ale jasné: nejdůležitější je, abychom zůstali jednotní a dokázali nacházet témata, která nás spojují. Všem je nám jasné, že základní výzvy, kterým čelíme – ať je to migrace, klima, nebo terorismus či hospodářský růst –, nedokážou
zvládnout samy ani největší státy. My se zkrátka musíme spojovat a v tom je náš evropský projekt výjimečný a úžasný. Musíme nacházet cestu, jak to spojit.
Konkrétní výzvy, na které upozornil prezident Macron, jako jsou společná obrana nebo například nekalé zahraniční praktiky, jsou klíčové. Nesmíme zapomenout, že jako Evropská unie jsme velmoc a jako taková jsme konfrontováni s dalšími velmocemi, Spojenými státy, Čínou nebo Ruskem, které se snaží velmi dobře uplatňovat svůj vliv.
LN Někdy se to ale jeví tak, že Evropská unie nehraje při soupeření s Čínou nebo USA vůbec žádnou roli...
Chybí nám jednotná zahraniční politika. Mnohé státy si v rámci uspokojování svých egoistických zájmů často nacházejí vlastní cestičky a často pak blokují jednotný přístup EU jako celku. Těmto rizikům čelíme a zde souhlasím s prezidentem Macronem.
Na druhé straně, my v našem regionu máme za sebou pouze 30 let od návratu k demokracii, svobodu máme velmi krátce. Bývalý německý prezident Joachim Gauck k tomu jednou uvedl, že některé skutečnosti související s návratem demokracie je zapotřebí dobře vstřebat.
Mám pocit, jako by naše část Evropy někdy trpěla malým komplexem, že evropská integrace začala bez nás a oni nás tam časem nějak vzali. I kvůli tomu mají někteří lídři sklony ukazovat ramena ve smyslu, že jsme se sice přidali později, ale těm v Bruselu to ukážeme.
Ve skutečnosti je to ale tak, že Brusel ani Evropská unie nejsou problémem, nýbrž jsou řešením – pouze ale za předpokladu, že zůstaneme jednotní.
LN Bylo by dobré, aby Slovensko přistoupilo na silnější integraci? I třeba u azylové a migrační politiky?
Z pohledu azylové politiky je logické, že jakmile máme Schengen, měl by mít každý členský stát stejný přístup. Není možné mít rozdílná pravidla, pokud chceme udržet volný pohyb osob. V tomto ohledu je Macronův názor velmi správný. Z pohledu dalších oblastí si nemyslím, že teď je vhodná chvíle na silnější federalizaci. Myslím si, že bychom měli upevňovat, co se dosud povedlo, a uvádět to dobře do praxe.
LN Pokud by to mělo ve střednědobém horizontu kolidovat se zájmy visegrádské skupiny, mělo by Slovensko spíš usilovat o prohloubení integrace, nebo držet jednu linii se středoevropskými sousedy?
Mnohokrát jsme deklarovali, a to nejenom já, ale i náš premiér nebo předseda parlamentu, že chceme být součástí unijního jádra. To je náš cíl a takto musíme budovat naše vztahy s našimi nejbližšími sousedy.
LN Jak pohlížíte na rostoucí vliv Číny v regionu střední a východní Evropy?
Čína je velmoc, která se snaží přirozeně proniknout i k nám. Na straně jedné je to velký trh a je logické, že se tam snaží všichni dostat a prosadit se. Bylo by také chybou, nechat možnosti, které z toho mohou plynout, jen tak ležet ladem.
Zároveň musíme být velmi opatrní, protože Čína si své postavení velmi dobře uvědomuje. Pořád máme ještě takovou ideální představu, že investice přispěje ke vzniku něčeho nového, vytvoří pracovní místa. Číňané se ale zpravidla snaží koupit a kontrolovat něco, co už existuje a funguje.
LN Jak byste ohodnotil aktuální stav česko-slovenských vztahů? Je na nich ještě co zlepšovat?
Vždy když někam přijedu, prohlašuji, že neznám dvě země, které by k sobě měly tak blízko jako Česko a Slovensko. Já mám osobní vazby na Česko a na Prahu, moje rodina tam pobývala během prezidentské volební kampaně před pěti lety.
Naše národy jsou úzce propojeny, na vztazích není co zlepšovat. My si s panem prezidentem Milošem Zemanem občas jeden druhého dobíráme, že jediná věc, která ještě chybí, je Český dům v Bratislavě. Na tom se ale údajně už pracuje.
LN Vlámové, Katalánci nebo i jiné národy v Evropě, které se chtějí oddělit od svých mateřských států, neustále připomínají rozdělení Československa a následné zlepšení vztahů. Takže mělo rozdělení Československa modelový charakter?
Když se vrátíme do dob, kdy se dělil společný stát, byli jsme svědky tří druhů emocí.
Andrej Kiska bude prezidentem Slovenska ještě necelé dva měsíce, pak ho vystřídá Zuzana Čaputová.
První byla emoce smutku, protože nanovo vyrostly celnice, vznikly hraniční přechody, na kterých se najednou muselo čekat. Pak tam byla ale i emoce, že to bylo dobré kvůli tomu, aby se už nikdy nemohlo tvrdit, že jeden na druhého doplácí.
A na závěr tam byla i třetí emoce v podobě naděje, že jednou se zase spojíme. A to se nakonec skutečně stalo, sice v trochu širším měřítku daném Evropskou unií, ale hranice nebo celnice zmizely, můžeme se směle stěhovat z jedné země do druhé. A to je pozitivní vývoj.
LN Jak vnímáte skutečnost, že pro mnohé občany v Česku byste byl jako prezident přijatelnější, než je pro ně stávající hlava státu?
(Smích) Máme demokracii a každá země má právo zvolit si svého prezidenta. S panem prezidentem Zemanem máme na některé otázky dost odlišné názory, ale lidsky si velmi rozumíme. Těším se, že moje poslední oficiální návštěva v úřadě povede právě do Česka.
LN Až se budete chystat předat úřad vaší nástupkyni Zuzaně Čaputové, budete mít pro ni nějakou radu, čeho by se měla vyvarovat nebo co by naopak měla udělat jako první?
Paní prezidentka tu už za mnou v paláci několikrát byla a také naše týmy se pravidelně potkávají. Udělám všechno pro to, aby předání úřadu do jejích rukou proběhlo plynule. Jsem velmi rád, že na pozici hlavy státu bude zachována hodnotová kontinuita.
Slovenský prezident Andrej Kiska a vítězka voleb Zuzana Čaputová
Pamatuji si, že když jsem před pěti lety nastupoval, byl jsem v daleko složitější situaci. Můj předchůdce se moc se mnou scházet nechtěl a reálně jsem do prezidentského paláce přišel až po inauguraci. I proto se snažím prezidentce Čaputové co nejvíc pomoct.
Jsem přesvědčený, že je plně připravená a vybavená, aby zaujala roli prezidentky, a nepotřebuje ode mě státnické rady. Spíš možná nějaké praktické z pohledu běžného výkonu funkce, na co se připravit a podobně. Na Zuzaně Čaputové je ale vidět, že má obrovskou chuť zemi pomoci. Člověk si přitom uvědomí, že den má pouze 24 hodin a počet schůzek, které se dají za tu dobu stihnout, je omezený.
LN Konzultujete s ní už teď některá rozhodnutí?
Ano, mluvili jsme spolu o volbě ústavních soudců, vysvětlovali jsme si naše pozice a dokázali se shodnout na dalším postupu. Věci, o kterých vím, že mají přesah do jejího mandátu, už spolu řešíme.
LN Považujete její zvolení i za výraz nástupu nové generace ve slovenské politice?
Její zvolení bylo velmi dobrým signálem pro Slovensko, protože to, co se ukázalo v ulicích, že chceme slušnou a spravedlivou zemi, ona přesně symbolizovala.
Její volební kampaň nebyla útočná, jasně pojmenovala problémy země, nabízela řešení v podobě návratu spravedlnosti. To byl velký signál pro Slovensko a já jsem velmi šťastný, že vyhrála.
LN Myslíte, že by vyhrála i bez událostí okolo vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky?
To je velmi těžké. Celá naše společnost byla silně poznamenána tím, co se stalo, i tím, co se začalo následně vynořovat na povrch. Touha lidí po spravedlnosti sehrála určitě velkou roli.
LN A skutečnosti, že vyhrála právě žena, je možné také přiložit nějaký zvláštní význam?
Já se při tom někdy usmívám, protože nad něčím takovým bychom se dnes neměli pozastavovat.
V našem světě může být vidění světa z pohledu ženy, matky, čili v širších souvislostech, hodně nápomocné při řešení komplikovaných otázek. Věřím, že řada našich politiků si vůči ní jako ženě nebude tolik dovolovat. Protože jsem je měl možnost poznat, nemyslím si, že ji budou nějak zvlášť šetřit. Ale svou pokojnou silou, kterou Zuzana Čaputová má, jsem přesvědčený, že tyto překážky bez problémů zdolá.
