Cvičenci i stíhačky. Tchaj-wan slavil vznik Číny

V angličtině tomu tady říkají „double ten“, neboli otrocky přeloženo „dvě desítky“. Desátého desátý – neboli října – nastává pro Tchaj-wan vždy příležitost si připomenout, že kořeny jeho současného zřízení započaly právě v tento den roku 1911, kdy vypuklo povstání proti již trochu tlejícímu čínskému císařství.

Hromadné sestavy dětských, mladistvých i dospělých cvičenců se střídaly s vojenskou přehlídkou.

Co se týká vzpomínkových akcí, ty uspořádala ostrovní vláda velkolepé. Na prostranství před prezidentským palácem se konala pečlivě zorganizovaná, patřičně úchvatná slavnost. Hromadné sestavy dětských, mladistvých i dospělých cvičenců se střídaly s vojenskou přehlídkou, která se do programu vrátila zároveň s tím, jak se v čele země po experimentu s opozičními demokraty před třemi a půl lety opět ocitl zástupce nacionalistů z Kuomintangu, současný prezident Ma Jing-ťiou. Začalo to bojovými vrtulníky, které vystřídaly formace stíhacích letounů a po nich pozemní jednotky s maskovanými plášti vozidel i tvářemi lidských posádek.

Slavnostní průvod ke 100 letům od vzniku moderní Číny.

Jako alegorické vozy pak působily posádky potápěčských oddílů dávající na odiv svá vypracovaná těla i čluny.

K vidění byla pestrá škála armádního vozového parku od nosičů raket, protiraketových střel přes pěchotní vozy až po bagry, taktéž v maskovacím mundúru. Jako alegorické vozy pak působily posádky potápěčských oddílů dávající na odiv svá vypracovaná těla i čluny. To vše v malých, pro diváka trávícího těch několik hodin v dusném a vlhkém počasí přijatelných porcích. Pokud měla být ukázka tchajwanského armádního arzenálu jakýmsi silovým vzkazem (pochopitelně hlavně na pevninskou Čínu), tak hlavní politické poselství přišlo v pečlivě formulovaném projevu prezidenta Ma Jing-ťioua.

Pozemní jednotky s maskovanými tvářemi lidských posádek. .

„Existence Čínské republiky se netýká minulosti, ale současnosti,“ prohlásil a o chvíli později dodal, že „Čínská republika již více než 60 let zajišťuje bezpečnost Tchaj-wanu“. U obou tezí je nutné přidat několik „ale“. Pojítko na Čínskou republiku je sice na Tchaj-wanu stále živé, čím dál více je ale zdůrazňována i svébytnost ostrova. Už několik let zde není tabu mluvit o původních obyvatelích (Číňané sem přišli ve dvou vlnách – kromě úprku po prohrané občanské válce v roce 1949 se tu usazovali již v předchozích staletích), ale tato část „domorodé“ identity je dokonce podporována i oficiálními místy. Koneckonců ani včerejší oslavy stého výročí začátku čínské revoluce nebrali všichni obyvatelé za své. V historické paměti zůstávají zvláště první roky drastické kuomintangské správy ostrova po roce 1949, která byla v protikladu s předchozími lety relativní prosperity za japonské okupace.

Na vojenské přehlídce nechyběly ani letecké formace.

A byť ostrov funguje jako nezávislá jednotka, o formálním vyhlášení suverenity nemůže být ani řeč. Ostatně jak i včera prohlásil tchajwanský prezident, dál platí status quo „žádné sjednocení, žádná nezávislost a žádné použití síly“. Ostatně Tchaj-wan je rád za to, co má, a dokáže toho v rámci svých možností využívat. A důkazem byly i včerejší oslavy.

Pestrou škálu armádního vozového parku sledovali diváci v dusném a vlhkém počasí.

Ostrovní vláda na ně pozvala alespoň státníky ze zemí, s nimiž udržuje formální diplomatické styky (v současnosti jich je kolem dvaceti). Jako první čestný host byl jmenován prezident africké Burkiny Faso, došlo i na další exotické země jako Nauru či Šalamounovy ostrovy. Ostatní státy byly zastoupeny buď diplomaty ze své místní mise, či níže postavenými nebo bývalými (například americký exministr obrany Donald Rumsfeld). A pragmatickou skromnost ukázal během svého slavnostního projevu i sám prezident – to když při výčtu úspěchů Tchaj-wanu zmínil i to, že 80 procent čínsky zpívané populární hudby vzniká právě na ostrově.

V průvodu nechyběly dětské masky.