Na sto tisíc ruských vojáků je již řadu týdnů rozmístěno poblíž východní a severní hranice Ukrajiny a mnozí na Západě se obávají, že bezprecedentní manévry jsou předehrou k ruské invazi na Ukrajinu. Nebo alespoň k těsnějšímu připoutání separatistických území na východě Ukrajiny, Doněcké a Luhanské oblasti, k Rusku.
Nová příležitost
O napětí na rusko-ukrajinském pomezí proběhla v minulých dnech řada jednání, vesměs však bez přímé účasti Ukrajiny. Patřily mezi ně také videorozhovory mezi prezidenty Ruska a Spojených států Vladimirem Putinem a Joem Bidenem, ani ty však průlom nepřinesly. Návrat k normandskému formátu tak může znamenat novou naději.
Ruský stroj času. Víc než o Ukrajinu jde Putinovi o Evropu |
Normandská skupina se poprvé sešla v červnu 2014 při příležitosti oslav 70. výročí spojeneckého vylodění ve francouzské Normandii. Stalo se tak krátce po ruské anexi ukrajinského poloostrova Krym a za situace, kdy boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou na východě Ukrajiny hrozily přerůst v nekontrolovatelnou válku.
Ač je situace na linii styku na východní Ukrajině dodnes napjatá a probíhají i sporadické přestřelky, přece jen se normandskému formátu podařilo dosáhnout dílčích úspěchů. Mezi ně patří například vesměs dodržované dohody o výměnách zajatců či zastavení palby.
Německá diplomacie
Svorníkem normandského formátu, který se naposledy sešel na podzim 2019, byla bývalá německá kancléřka Angela Merkelová. Zdatná vyjednavačka dokázala řadu problémů „vysedět“ a ruského prezidenta Putina přimět ve věci východní Ukrajiny alespoň k dílčím ústupkům.
Jenže Merkelová po loňských parlamentních volbách odešla do předem oznámeného politického důchodu. A nyní se ukazuje, že je to právě Německo, které by na jednotné frontě západních zemí proti potenciální ruské invazi na Ukrajinu mohlo být slabším článkem.
Zatímco mnohé členské země Severoatlantické aliance (NATO) včetně Česka v minulých dnech a týdnech rozhodly za účelem odstrašení Ruska o přímých zásilkách zbraní na Ukrajinu, případně do okolních států a moří posílají vojáky a techniku, Německo to dlouhodobě odmítá. Podle kancléře Olafa Scholze je to v „souladu s dlouhodobým postojem německé vlády“. „Dáváme přednost diplomacii,“ prohlásil Scholz.
Německo přitom podle údajů Stockholmského mezinárodního mírového institutu patří mezi největší vývozce zbraní vůbec. Celosvětově mu podle hodnoty zbrojního vývozu patří pátá až šestá příčka, přičemž mezi významnými nákupčími německých zbraní jsou i problematické státy jako Alžírsko či Pákistán. Včerejší oznámení německé ministryně obrany Christine Lambrechtové o dodávce 5000 vojenských přileb na Ukrajinu tak působí jako slabá náplast. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko to včera označil za „vtip“.
„Německá ministryně obrany patrně nepochopila, že máme co do činění s perfektně vyzbrojenou ruskou armádou, která může každou chvílí začít s další invazí,“ dodal Kličko. „Co pošle Německo na podporu příště? Polštáře?“ doplnil.
Berlín drží, alespoň verbálně, linii s ostatními členy NATO v tom, že v případě ruského vpádu na Ukrajinu Moskvě hrozí „tvrdé ekonomické sankce“. Zda by ovšem Němci podpořili například odstřižení Ruska od mezinárodního bankovního systému SWIFT, je otázkou. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková se k této variantě před několika dny vyjádřila s pochybnostmi. A ještě větší otazník se vznáší nad případnými energetickými sankcemi proti Moskvě, neboť Německo získává značnou část klíčového zemního plynu právě z Ruska.
Další kolo diplomatického úsilí kolem Ukrajiny by se mělo odehrát zítra, kdy se telefonicky spojí francouzský prezident Emmanuel Macron se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem.
