Lidovky.cz: Řada předvolebních průzkumů prorokovala Erdoganovi před prvním kolem takřka drtivou porážku. Kde se stala chyba?
Volby v Turecku obvykle dopadají jinak než průzkumy. My tady úplně nechápeme, jak obrovský význam tam má kampaň, jak moc je Erdogan schopen oslovit davy i na poslední chvíli. Navíc ti, kdo ho skutečně volit nechtěli, to v anketách jasně řekli. Ale velká část lidí, která s ním třeba není úplně spokojena, se nakonec stejně rozhodne pro stabilitu.
Možná, kdyby proti sobě stáli za jiné situace jiní kandidáti. Ale nad Kemalem Kiliçdarogluem a celou opozicí bylo tolik otazníků, že ve chvíli, kdy je země v tolika problémech, si část společnosti řekne, raději budu volit něco, co znám, i když vím, že se nebudu mít dobře, než abych riskoval. Podpora je tam standardně kolem těch 50 procent, nikdy to nebylo tak, že by Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) měli třeba 90 procent.
Další věc je, že Turecko je superklientelistické. AKP je všude a ovlivňuje všechno. Pokud jste její součástí nebo máte někoho z AKP v rodině či mezi známými, dokud je u moci, máte šanci třeba dostat dítě na internát, získat nějakou státní funkci a podobně. Pokud by vyhrála opozice, proběhly by stejné čistky, jako dělala AKP před lety, aby se zbavila lidí z CHP, a vy se pak už nedostanete k ničemu.
Myslím si, že tady na Západě jsme si mnozí tu změnu strašně přáli, tak jsme ty průzkumy pořád zdůrazňovali. A je možné, že i to zmobilizovalo erdoganovské křídlo v prvním kole. On to umí využít ve svých projevech. Tu protizápadní rétoriku typu: podívejte se, Západ si přeje, abych odešel, a to bude poslední krok k tomu, aby zničil Turecko. Na to konzervativní nacionalistická skupina slyší.
Lidovky.cz: Takže byla chyba opozice postavit jako protikandidáta právě předsedu Republikánské lidové strany (CHP) Kiliçdaroglua, jenž je pro mnoho lidí, i Erdoganových odpůrců, zkrátka nevolitelný? Dopadlo by to jinak, kdyby kandidoval někdo z populárnějších politiků jako Ekrem Imamoglu nebo Mansur Yavaş (starostové Istanbulu a Ankary)?