Středa 8. května 2024, Den vítězství
130 let

Lidovky.cz

‚Evropu sice nemilují, ale nechtějí ani riskovat. To oni rozhodnou o brexitu’

USA

  6:00
Hlasování rozhodne účast těch Angličanů, kteří sice nemají moc rádi EU, ale nechtějí riskovat, říká francouzský politolog Christan Lequesne. „Cameron nemá Unii moc rád, spíše je to politické téma, které ho otravuje. Jeho pozice je zůstat v Unii s minimalistickým zapojením,“ míní rovněž v rozhovoru pro LN.

„Ostatní země EU si musejí dávat pozor, aby příliš nevstupovaly do kampaně. Pokud by to učinily, mohli by to stoupenci odchodu považovat za vměšování se do politického života země a využít toho,“ míní Lequesne. foto: MAFRA - František Vlček

Letní kurz angličtiny

LN: Již tento čtvrtek se v Británii uskuteční referendum o vystoupení z Evropské unie. Pokud řeknou Britové odchodu ano, jak vidíte budoucnost EU?
V tuto chvíli je opravdu nepředvídatelné, jak budou Britové hlasovat. Průzkumy ukazují, že výsledek bude velice těsný. Myslím, že opravdovou otázkou je, zda bude vůbec velký rozdíl v tom, zda se Britové rozhodnou zůstat, nebo odejít. Pokud budou chtít Unii opustit, bude nejdřív třeba odchod vyjednat. Jak to technicky provedeme? Článek číslo 50 Lisabonské smlouvy mluví o tom, že je možné formálně odejít, ale některé evropské vlády, a zvláště ta britská, říkají, že ho není potřeba použít a že je nutné hledat nějakou formu kompromisu. V každém případě to bude velice složité.

Kdo je Christian Lequesne:

  • Vystudoval politologii ve Štrasburku a na College of Europe v Bruggách.
  • Od roku 1988 přednášel na Science Po v Paříži, působil i jako ředitel CERI (Centrum pro mezinárodní výzkumy v rámci Science Po) a profesor na London School of Economics.
  • V Praze vedl v letech 2004-2006 CEFRES (Francouzský institut společenských věd), pravidelně se vrací přednášet i na pražskou FSV UK.
  • Nyní působí mimo jaké jako jeden ze šéfredaktorů časopisu European Review of International Studies.
  • Nyní do Prahy zavítal jako jeden z řečníků na akci Prague European Summit.
Politolog Christian Lequesne.

Bude to mít také vliv na debaty v dalších členských státech a na všechny populistické strany, které mluví o odchodu z Unie. Ve vaší zemi už byl vynalezen akronym Czexit a premiér prohlásil, že nebude možné se debatě o této otázce vyhnout. Podobné to bude i v Nizozemsku a Dánsku, ve Francii se o to zase snaží krajně pravicová Národní fronta.

Jestli naopak Britové budou hlasovat pro setrvání v Unii a zvítězí jen o jedno či dvě procenta, nic to podle mě ve vztahu Británie k EU nevyřeší. Pan Cameron není zrovna velký obhájce posilování Evropské unie, což je dost paradoxní, protože právě on nyní Unii ve své zemi brání. I tady tedy vidím problém – co budou chtít Britové dělat, když už v Unii zůstanou? Jediné možné oživení nastane, pokud se Francie a Německo dohodnou na podpoře nějaké politické iniciativy.

Myslím ale, že se nic nestane před volbami – francouzskými prezidentskými a německými do Bundestagu v říjnu 2017. Ať bude tedy výsledek referenda jakýkoliv, budeme se držet statu quo.

LN: Britský premiér David Cameron mluvil před referendem o tom, že vyjedná reformu EU, nakonec to ale byly spíše kosmetické změny, souhlasíte?
Naprosto. Cameron nemá Unii moc rád, spíše je to politické téma, které ho otravuje. Jeho pozice je zůstat v Unii s minimalistickým zapojením a je pravda, že se mu tento postoj vrací v nepříliš důvěryhodné kampani, kterou vedou jeho ministři podporující setrvání v Unii. Na druhou stranu ti, kteří vedou kampaň za vystoupení, používají extrémně emocionální argumenty – o suverenitě, historii, identitě. Myslím, že se stoupencům setrvání tak emocionální argumenty najít nepodařilo, argumentují příliš racionálně, zdůrazňují dopady na obchod, potenciální pokles HDP, atd. Ve srovnání s těmi emočně vypjatými argumenty zaostávají.

Obyvatelé tohoto londýnského domu (na snímku z 20. června) podporují odchod...
Obyvatelé tohoto londýnského domu (na snímku z 18. června) podporují setrvání...

LN: Co tedy podle vás mezi stoupenci a odpůrci brexitu rozhodne?
Rozhodne zapojení těch občanů – zejména obyvatel Anglie – kteří sice nemají moc rádi Evropu, zároveň ale nebudou chtít riskovat. Právě tato část elektorátu může představovat rozhodující rozdíl hlasů. Je to trochu podobné jako během skotského referenda – i tam je část populace vnímavá k volání po nezávislosti, zároveň ale nechce riskovat odtržením od Velké Británie.

Vše o brexitu:

Ilustrační snímek

Druhá věc vyplývající z průzkumů je generační propast. Zatímco mladí lidé mnohem masivněji podporují setrvání v Unii, starší lidé jsou pro odchod. Hlas mladých tak bude velmi důležitým faktorem, otázkou však je, jestli se je podaří v den hlasování zmobilizovat.

LN: Je možné v případě brexitu počítat i s vlivem ze zahraničí, jak tomu bylo třeba v Nizozemsku při hlasování o asociační smlouvě s Ukrajinou, kde hrála roli ruská propaganda?
Ostatní země EU si musejí dávat pozor, aby příliš nevstupovaly do kampaně. Pokud by to učinily, mohli by to stoupenci odchodu považovat za vměšování se do politického života země a využít toho. Cameron proto ostatním vládám nechal vzkaz, aby do toho příliš nevstupovaly. Kdo ale roli sehrál, je Barack Obama, který řekl, že by měl raději smlouvu mezi USA a Evropou než mezi USA a Velkou Británií. To bylo zajímavé, protože tak destabilizoval tábor těch, kteří jsou pro brexit mezi konzervativci. Mnozí konzervativci si totiž stále představují „special relationship“, který ale podle mě už neodpovídá tomu, jak se na něj dívají v USA. A Cameron udělal nyní něco, co bylo proti tomuto zvláštnímu vztahu.

‚The Sun říká: Volte odchod.‘ Nejprodávanější britský bulvár agituje za brexit

Obamova intervence měla velký ohlas. Naprosto hloupě ji ale komentoval Boris Johnson, který řekl, že Obama je napůl Keňan a když přijel do Londýna, choval se jako v dobách kolonií (Johnson obvinil Obamu z protibritských nálad kvůli vazbě na bývalou britskou kolonii, pozn. red.). To je přece směšné, Obama nemá s Keňou nic společného, jen otce.

Autor: