Nejen postup Slovenska do čtvrtfinále mistrovství světa ve fotbale, tak daleko se Češi ještě nedokopali, ale i rychlost sestavování nové vlády můžeme Slovákům jen závidět.
Přestože Slováci začali o čtrnáct dní později a Robert Fico, šéf Směru a zdaleka nejsilnější strany v parlamentu dostal od prezidenta Ivana Gašparoviče deset dní na svůj pokus, má nová vládní koalice od pondělí večer jasno jak v programu, tak v obsazení vládních postů. Nové premiérce Ivetě Radičové, postupující podle hesla "když se chce, všechno jde", se podařilo najít několik unikátních řešení.
Jedním z nich je obsazení postu ministra zahraničí šéfem nejsilnější vládní strany Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ) Mikulášem Dzurindou. Dzurinda je přitom stranickým nadřízeným Radičové, která byla sice volební lídryní SDKÚ, ale zůstává její "pouhou" místopředsedkyní. Navíc se na tom nemá v dohledné budoucnosti nic změnit, výsledek SDKÚ byl totiž o několik procent horší, než před čtyřmi lety. O necelých patnácti a půl procentech i Radičová přiznala: "Ne, nemohu říci, že by to byl úspěch". A v podstatě vyloučila, že by v příštích měsících kandidovala proti Dzurindovi na předsednický post.
Mikuláš Dzurinda sám toho od voleb mnoho nenamluvil. Za zavřenými dveřmi se ale nakonec s Radičovou dohodl. Nezkušená politička tak bude v kabinetu obklopena velice zkušenými politiky - samotným Dzurindou a také Dzurindou vůči Radičové favorizovaným Ivanem Miklošem - exministrem financí, který se i v nové vládě vrací na svůj bývalý post.
Přečtěte si také |
Daleko zásadnějším problémem nástupu Dzurindy na klíčový vládní post je v únoru znovu otevřený skandál SDKÚ z roku 2000, který činí stranu podezřelou z praní špinavých peněz přes konta ve Švýcarsku a Velké Británii. Kvůli skandálu, který v únoru oprášil s velkým gustem tehdejší premiér Robert Fico, odstoupil Dzurinda z čela volební kandidátky, ale post předsedy strany, které vládne pevnou rukou, si ponechal. "Jsem v nejlepších letech," odrážel tehdy otázky, kdy definitivně odejde z politiky.
V minulých měsících se Dzurinda a jeho strana z podezření nijak jasně neočistila, tvrzení, že se jednalo pouze o půjčky, které strana splatila, podle většiny komentátorů neobstojí. Na druhé straně téměř nikdo na Slovensku nezpochybňuje Dzurindovu kvalifikovanost post ministra zahraničí zastávat. "Kompetentnější nominace na šéfa diplomacie než Dzurinda, jehož značka a image v zahraničí je pravým opakem jeho (špatné) domácí pověsti, fakticky ani neexistuje," uvádí komentátor deníku Sme Peter Schutz.
Nedůstojné ministerstvo
Dzurindova "umístěnka" na ministerstvo zahraničí není jediná podivnost, nebo chcete-li zvláštnost nové vládní konstelace. Podobně divné je obsazení pozice šéfa parlamentu ekonomickým reformátorem Richardem Sulíkem, šéfa druhé nejsilnější vládní strany Svoboda a Solidarita.
Velice těžko se hledala slušná pozice i pro šéfa Křesťanskodemokratického hnutí, bývalého eurokomisaře Jána Figela. Figel chtěl šéfovat parlamentu, ale necelých deset procent hlasů a pozice až třetí vládní strany na to nestačila. Stane se proto pouhým ministrem dopravy - s příslibem, že bude mít rozšířené kompetence a ministerstvo samo se prý přejmenuje. Tak, aby pro šéfa koaliční strany znělo dost důstojně.
