Důvod je údajně jednoduchý. Nejenže příliš mnoho cizinců bere Rakušanům práci, ale zároveň tisíce cizích státních příslušníků zůstávají v evidenci nezaměstnaných a zatěžují státní rozpočet. „Proti 310 000 nezaměstnaných stojí 360 000 v Rakousku žijících cizinců. Problém je v tom, že velká část z nich už nepracuje a jen bere podporu,“ řekl Jörg Haider.
Aby se zabránilo tomu, že cizinci budou pracovat s pracovním povolením třeba jen rok, a poté se jako nezaměstnaní nechají živit státem, navrhuje korutantský hejtman jednoduché řešení. Jestliže cizí státní příslušník zůstane v evidenci nezaměstnaných přes 6 měsíců, měl by po uplynuté této doby zemi automaticky opustit.
„Úplná integrace nebo deportace,“ zní jedno z Haiderových hesel. Vedle vyhoštění nezaměstnaných cizinců ale navrhuje Haider i další opatření. Rakouské firmy, které zaměstnávají větší počet zahraničních pracovníků, by například podle něj neměly dostávat státní zakázky.
Haiderovy návrhy přitom jen zapadají do současné rakouské snahy o zastavení rekordního vzestupu nezaměstnanosti, který nemá v novodobém Rakousku obdoby. Na konci listopadu se počet nezaměstnaných vyšplhal až na 7,4 procenta práceschopného obyvatelstva.
Ačkoliv pro mnoho dalších evropských zemí by byla taková statistika více než lichotivá, v Rakousku nebylo tolik lidí bez práce od roku 1955, tedy od vzniku takzvané druhé republiky. Ještě v roce 2000, kdy se k moci dostali lidovci společně s tehdejší Haiderovou stranou Svobodných (FPÖ) se nezaměstnanost pohybovala těsně pod šesti procenty. Počet nezaměstnaných paradoxně roste i přes to, že se rakouskému hospodářství nebývale daří. „Ne všichni ale mají možnost se na tomto hospodářském vzestupu podílet. Vedle lidí bez práce rapidně roste i počet opravdu chudých,“ řekl prezident rakouské charity Franz Küberl.
V emotivním televizním vystoupení upozornil na to, že počet Rakušanů ohrožených chudobou se blíží jednomu milionu. Tito lidé nedosahují příjmu ani ve výši 60 procent středního průměrného platu v zemi.
Küberl ale striktně nesouhlasí s tím, aby populisté jako Jörg Haider svalovali vinu za tuto situaci na cizince. Podle Küberla je nutné mimo jiné zvýšení takzvaného existenčního minima na minimálně 690 eur (20 700 korun) měsíčně a zároveň zavedení takzvané daně z majetku. Ta by měla sloužit právě na pokrytí výdajů sociální reformy.
Stejně jako nenašel mezi ostatními rakouskými politiky velkou podporu Haiderův návrh, neuspěl zatím s majetkovou daní ani Küberl. Růst počtu nezaměstnaných a chudých však před nadcházejícími parlamentními volbami na podzim 2006 ohrožuje vládní koalici lidovců, Svobodných a Haiderovy BZÖ. Podle posledních předvolebních průzkumů totiž ve volebních preferencích vedou opoziční sociální demokraté (42 procent), následováni Stranou lidovou (36 procent), Zelenými (11 procent) a Svobodnými (7 procent). Haiderova BZÖ by se se současnými 3 procenty hlasů vůbec nedostala do parlamentu.
Aby se zabránilo tomu, že cizinci budou pracovat s pracovním povolením třeba jen rok, a poté se jako nezaměstnaní nechají živit státem, navrhuje korutantský hejtman jednoduché řešení. Jestliže cizí státní příslušník zůstane v evidenci nezaměstnaných přes 6 měsíců, měl by po uplynuté této doby zemi automaticky opustit.
„Úplná integrace nebo deportace,“ zní jedno z Haiderových hesel. Vedle vyhoštění nezaměstnaných cizinců ale navrhuje Haider i další opatření. Rakouské firmy, které zaměstnávají větší počet zahraničních pracovníků, by například podle něj neměly dostávat státní zakázky.
Haiderovy návrhy přitom jen zapadají do současné rakouské snahy o zastavení rekordního vzestupu nezaměstnanosti, který nemá v novodobém Rakousku obdoby. Na konci listopadu se počet nezaměstnaných vyšplhal až na 7,4 procenta práceschopného obyvatelstva.
Ačkoliv pro mnoho dalších evropských zemí by byla taková statistika více než lichotivá, v Rakousku nebylo tolik lidí bez práce od roku 1955, tedy od vzniku takzvané druhé republiky. Ještě v roce 2000, kdy se k moci dostali lidovci společně s tehdejší Haiderovou stranou Svobodných (FPÖ) se nezaměstnanost pohybovala těsně pod šesti procenty. Počet nezaměstnaných paradoxně roste i přes to, že se rakouskému hospodářství nebývale daří. „Ne všichni ale mají možnost se na tomto hospodářském vzestupu podílet. Vedle lidí bez práce rapidně roste i počet opravdu chudých,“ řekl prezident rakouské charity Franz Küberl.
V emotivním televizním vystoupení upozornil na to, že počet Rakušanů ohrožených chudobou se blíží jednomu milionu. Tito lidé nedosahují příjmu ani ve výši 60 procent středního průměrného platu v zemi.
Küberl ale striktně nesouhlasí s tím, aby populisté jako Jörg Haider svalovali vinu za tuto situaci na cizince. Podle Küberla je nutné mimo jiné zvýšení takzvaného existenčního minima na minimálně 690 eur (20 700 korun) měsíčně a zároveň zavedení takzvané daně z majetku. Ta by měla sloužit právě na pokrytí výdajů sociální reformy.
Stejně jako nenašel mezi ostatními rakouskými politiky velkou podporu Haiderův návrh, neuspěl zatím s majetkovou daní ani Küberl. Růst počtu nezaměstnaných a chudých však před nadcházejícími parlamentními volbami na podzim 2006 ohrožuje vládní koalici lidovců, Svobodných a Haiderovy BZÖ. Podle posledních předvolebních průzkumů totiž ve volebních preferencích vedou opoziční sociální demokraté (42 procent), následováni Stranou lidovou (36 procent), Zelenými (11 procent) a Svobodnými (7 procent). Haiderova BZÖ by se se současnými 3 procenty hlasů vůbec nedostala do parlamentu.
