Henry Kissinger se narodil v roce 1923 v bavorském Fürthu. V mládí hrál fotbal za tamní klub SpVgg Fürth, který podporoval až do své smrti – a to i přesto, že již ve svých 15 letech musel s rodinou z nacistického Německa emigrovat. Jejich novým útočištěm se stala newyorská komunita německých Židů, což přispělo k Henryho rychlé aklimatizaci. Zároveň ale díky tomu už nikdy tak docela neztratil svůj příslovečný německý přízvuk.
Nixon nebyl padouch. Stoletý Henry Kissinger dával v nové knize nahlédnout do zákulisí americké politiky |
Jazykové schopnosti Kissingerovi záhy pomohly ještě jednou. Během postupu americké armády do Německa se nedostávalo rodilých mluvčích, a tak byl coby pouhý vojín dosazen do čela vojenské správy porýnského města Krefeld – díky značnému organizačnímu talentu prý pořádek zřídil během osmi dní. Za přispění k dopadení bývalých úředníků gestapa mu byla později udělena bronzová hvězda.
„Smrtící“ duo
Po válce se Kissinger přihlásil na Harvard, kde získal jak magisterský, tak doktorský titul z politologie. Jako mladý vědec posléze proslul obhajobou taktického použití jaderných zbraní. Do politiky se poprvé dostal jako poradce republikánského byznysmena Nelsona Rockefellera, jemuž radil při prezidentských kandidaturách v letech 1960, 1964 a 1968.
NATO za Krym? Jak vidí Henry Kissinger cestu z války na Ukrajině |
Jako „Rockefellerův člověk“ se také seznámil s Richardem Nixonem – hned napoprvé na něj udělal silný, jakkoli ne čistě pozitivní dojem. Časem k sobě ale přece jen našli cestu a když Rockefeller v roce 1968 vypadl z republikánských primárek, Kissinger urychleně kontaktoval Nixonovu kampaň a nabídl své služby. O několik měsíců později z něj už byl Nixonův poradce pro národní bezpečnost – jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta a spolutvůrce zahraniční politiky Spojených států.
„Byli fascinující pár,“ napsal později historik David Rothkopf. „Výborně se doplňovali – Kissinger byl šarmantní a světaznalý pan Zvenčí, který poskytl grácii a intelektuální základ, jejž Nixon postrádal, opovrhoval jím a zároveň o něj usiloval.“ Zatímco Kissinger byl archetypem „světoobčana“, Nixon byl klasickým Američanem. Jeden měl světonázor, druhý pragmatismus a strategickou vizi – svým způsobem se jednalo o „smrtící“ politické duo.
Konstruktivní dvojznačnost
Jako diplomat Kissinger zastával politiku takzvané konstruktivní dvojznačnosti, jejíž následky cítí americké administrativy dodnes. Na jedné straně byl hlavním konstruktérem uvolnění vztahů s Maovou Čínskou lidovou republikou, které v roce 1972 vyvrcholilo návštěvou prezidenta Nixona v Pekingu a obnovením bilaterálních vztahů, jež byly zmraženy po 23 let. Na druhé straně se osobně zasadil o to, aby byl jazyk čínsko-amerických námluv dostatečně dvojznačný na to, aby ho bylo možno interpretovat ve prospěch tchajwanské autonomie.
Jak se jubilant Henry Kissinger mýlil v politice, ale v geopolitice zůstal napřed |
Podobnou strategii zvolil – nyní již jako ministr zahraničí – i na Blízkém východě. Příslovečnou se stala jeho „kyvadlová diplomacie“ mezi Izraelí a egyptsko-syrskou koalicí během Jomkipurské války v roce 1973. Po izraelském strategickém vítězství Kissinger podmínky příměří záměrně formuloval tak, aby si je obě strany mohly vykládat po svém – Tel Aviv jako začátek dalšího vyjednávání a Káhira jako rozkaz ke stažení izraelských sil. Výsledkem byl spokojený Izrael i uvolnění vztahů mezi USA a Egyptem, jež od té doby byly na nadstandartní úrovni až do arabského jara v roce 2011.
Mezi další úspěchy, které se Kissingerovi tradičně připisují, patří takzvané Pařížské dohody z roku 1973, jež ukončily válku ve Vietnamu a americký ministr zahraničí za ně obdržel Nobelovu cenu míru, či uvolnění vztahů se Sovětským svazem známé jako détente. Naopak nejkontroverznější rozhodnutí jsou mu připisována ve věci „umožnění“ násilných převratů v Jižní Americe a podpory Pákistánu v Bangladéšské válce za nezávislost v roce 1971.
Ani po svém odchodu z profesionální diplomacie v roce 1977 Kissinger nepřestal radit americkým prezidentům. Jeho názoru si cenili nejen republikánští politici jako Ronald Reagan či George W. Bush, ale také například demokrat Barack Obama, jehož vláda Kissingerovi v roce 2016 udělila cenu za vynikající služby státu. Blízký vztah s pragmatickým stratégem udržovala rovněž Hillary Clintonová, což ji pravděpodobně zranilo u levicových voličů během její prezidentské kandidatury v roce 2016.
Putin šel příliš rychle, až nakonec spadnul. Kissinger vydává novou knihu, kde účtuje se státníky |
Kissinger byl dvakrát ženatý. S první ženou Annou Fleischerovou, rovněž německou Američankou, má dvě děti – Elizabeth a Davida. David se proslavil jako šéf společnosti Conaco, jež produkuje talkshow oblíbeného amerického komika Conana O’Briena.
Kissingerovou druhou ženou se v roce 1974 stala jeho bývalá studentka z Harvardu Nancy Maginnesová. Až do jeho smrti spolu střídavě žili v New Yorku a malebném podhorském městečku Kent ve státě Connecticut.
