Kaganův styl charakterizuje to, že umí svou myšlenku formulovat velmi přesně a výstižně. I kvůli tomu občas některé z jeho tezí půvobí velmi kontroverzně. Ve svých posledních dvou sloupcích se věnoval dvěma tématům: Kolumbii a zahraniční politice prezidenta Obamy. V obou případech Kagan opět potvrdil, že ho umění sdělit jasné poselství skutečně zdobí.
V prvním článku s názvem V Kolumbii je demokracie zvířená, ale nikoliv roztřesená se Kagan věnuje osobě prezidenta Álvara Uribeho. S povděkem kvituje, že kolumbijský ústavní soud nedávno shodil se stolu zákon, který by otvíral Uribemu možnost ucházet se potřetí o prezidentský úřad. I když Kagan obdivuje Uribeho úspěchy například v boji proti drogové mafii, přesto za důležitější pokládá budování demokratické tradice. Třetí termín pro Uribeho by totiž z demokratického rámce vybočil. "Uribe je hlavním vítězem tohoto příběhu. Bez ohledu na své osobní úmysly, soudu umožnil rozhodnout bez vnějších zásahů," napsal Kagan. Z hlediska rozvoje demokracie v poslední době přicházejí z Jižní Ameriky spíše pesimistické zprávy, a proto je podle Kagana třeba vývoj v Kolumbii ocenit. Původní článek naleznete zde.
Druhý článek nese titul O zahraniční politice, Obamovi a "Velké staré straně", která hledá místo pro dohodu. Kagan v něm sice nepoužívá prvoplánovitou ironii, přesto jakoby člověk v podtextu člověk cítil lehce šibalský postoj republikánského intelektuála.Kagan totiž připomíná starou známou pravdu, že jedna věc je být v opozici a druhá třímat otěže vlády. Obama proto podle něj vede válku proti terorismu stejně důrazně jako jeho předchůdce George W. Bush.
Kagan zároveň zdůrazňuje, že v zahraniční politice mezi oběma velkými americkými stranami v současnosti panuje shoda. Demokrátům totiž nezbývá než zaujmout pragmatické postoje a většina republikánů (tradičně si říkají Velká stará strana) zase opustila izolacionistické tendece, které se v této straně již od dvacátých let minulého století s občasnou pravidelností opakují. Obě strany se proto shodují nejen na boji proti terorismu, postupu proti Íránu, ale i na pevném stanovisku vůči Číně či vybalancovaném přístupu k Rusku. Samozřejmostí pak je, že demokraty i republikány charakterizuje snaha zasadit se o rozvoj demokracie ve světě. "Stále více a více lidí po světě touží po tomu, aby Spojené státy opět měly vedoucí úlohu," uzavírá Kagan. Původní článek naleznete zde.
