Podle ústavních soudců je takové shromažďování dat v rozporu s telekomunikačním tajemstvím a příslušná norma odporuje ústavě.
Německé telekomunikační společnosti musejí na základě tohoto zákona povinně uchovávat telefonní čísla, čas a místo volání nebo internetová spojení po dobu šesti měsíců pro potřeby vyšetřovacích orgánů. Berlín touto normou přejal do svého právního řádu příslušnou směrnici EU.
Právní protest proti tomuto zákonu byl podle německých médií vůbec nejhromadnější ústavní stížností v dějinách poválečného Německa.
