Istanbulská čtvrť Şişli je známá obchodním centrem Cevahir se třemi stovkami obchodů, třiceti restauracemi a dvanácti kiny. Hned naproti je za vysokou zdí řecký pravoslavný hřbitov.
Člověk se tu ocitá úplně v jiném světě. Mrtví odpočívají ve stínu vzrostlých cypřišů, pryč je velkoměstský ruch. Venku je využita každá píď místa, tady je prostoru dost. Nápis na jednom z náhrobků – Ivan Vasilijevič Nikolajev, 1884–1964 – napovídá, že pohřbeni jsou tu i ruští emigranti, kteří se sem uchýlili po bolševické revoluci.
Judeo-španělština. Židé v Istanbulu bojují za záchranu svého původního jazyka |
V posledních desetiletích se Istanbul několikanásobně rozrostl, skoro patnáctimilionové velkoměsto má 502 muslimských a 62 nemuslimských hřbitovů. Některé se staly turistickými atrakcemi, třeba historický Eyüpův hřbitov sultánů nedaleko centra, nebo Haydarpaşa na asijské straně Bosporu, kde leží oběti Krymské války zemřelé v místních lazaretech v roce 1855.
Nová místa se však stávají čím dál více nedostatková a drahá. Rekordní sumy se za hrob platí na pohřebišti sultána Eyüpa, v přepočtu půldruhého milionu korun za hrob. Na dalších prestižních místech v centru jako Zincirlikuyu, Ulus, Aşiyan, nebo Abide-i Hürriyet je to 30 tisíc tureckých lir (123 tisíc korun), v Turecku cena lepšího ojetého auta. Přesto mají tato pohřebiště téměř stop stav a kromě rodinných hrobů na nich nejsou žádná nová místa.
Přeplněné velkoměsto
Velký bazar v Istanbulu má novou střechu. Původní poškodil James Bond |
Místní úřady začaly prodej míst regulovat a rozdělily hřbitovy na čtyři kategorie, kdy nejlevnější místa přijdou na dva tisíce tureckých lir (něco přes osm tisíc korun) na předměstích Göktürk a Bahçeköy. Pohřebnictví v Istanbulu je však kreativní byznys a tak se vymýšlí různé slevy, třeba za to, že sdílíte hrob s úplně jiným člověkem. Nedostatek hrobů patří k jednomu z mnoha trablů života v patnáctimilionovém velkoměstě. K dalším patří třeba nedostatek vody, sprcha je v některých čtvrtích luxusem. Místem se šetří do posledního, pověstné jsou hotely nižších kategorií, které bývají změtí schodů a místností, nevyjímaje kobky o velikosti postele pro jednoho bez oken.
Istanbul má ambice na největší letiště na světě. Dnes ráno z nových drah vzlétl první stroj |
A nadmíru chaotická je i veřejná doprava, které nijak nepřidalo loňské otevření nového letiště asi padesát kilometrů severozápadně od centra. Jediné spojení je taxíky a autobusy, a to s sebou nese dopravní zácpy. Je ale třeba dodat, že istanbulská veřejná doprava se neustále buduje a za několik let by mělo vést metro i na nové letiště, stejně jako by měly být propojené stanice rychlovlaků na západ a východ od Bosporského průlivu dělící evropskou a asijskou část města. Do té doby ale bude i elementární cestování třeba z letiště na rychlovlak do hlavního města Turecka Ankary menším dobrodružstvím.
Turci však tyto strasti nesou trpělivě, každý problém má ve zdejší společnosti řešení. A platí to i o přeplněných hřbitovech, kde radnice vymyslela řešení – platí převoz ostatků do rodné obce každému, kdo se rozhodne být pohřben tam, kromě toho hradí i jízdné autobusem příbuzným na pohřeb. Od roku 2003 využilo této možnosti přes 200 tisíc rodin.
