Volba nové hlavy státu probíhala od minulého pondělí, všechny předchozí pokusy ovšem skončily neúspěchem. Sám Mattarella původně kandidovat na druhé sedmileté období odmítal. Během hlasování volitelů, kteří mohli uvést na hlasovací lístek teoreticky kohokoli, se ovšem jeho jméno objevovalo stále častěji.
Po neúspěšném sedmém kole hlasování ze sobotního dopoledne, kdy se vyslovilo 387 volitelů pro úřadujícího prezidenta, se za ním vydali předsedové hlavních stran, aby ho přesvědčili ucházet se o další období. Mattarella nakonec svolil, i když jim nezapomněl připomenout, že měl v úmyslu skončit. Jeho původní prezidentský mandát měl vypršet 3. února.
Tři velké krize za tři roky
Sergio Mattarella je tak teprve druhým italským prezidentem, který byl zvolen na druhé sedmileté období. Podobně to bylo i u jeho přímého předchůdce, Giorgia Napolitana. I on vyslyšel volání poslanců a senátorů, aby kvůli krizové situaci v zemi kandidoval v roce 2013 podruhé. Po dvou letech ovšem předčasně odstoupil.
Mattarella byl během uplynulých sedmi let, kdy byl hlavou státu, zárukou politické stability i dodržování všech ústavních principů. Právě díky němu Itálie dokázala překonat tři politické krize.
V květnu 2018 zabránil jmenování euroskeptika Paola Savony ministrem financí. Savona neskrýval svůj záměr vyvést těžce zadluženou Itálii z eurozóny.
V srpnu 2019 se postavil prezident proti předčasným parlamentním volbám, a tím i hrozícímu převzetí moci pravicovými populisty z Ligy pod vedením bývalého ministra vnitra Mattea Salviniho. V únoru 2021, během vrcholící koronavirové krize, dokázal prosadit širokou vládní koalici v čele s někdejším prezidentem Evropské centrální banky Mariem Draghim.
Právě jeho vláda výrazně přispěla k politické stabilitě nejenom Itálie, ale i Evropské unie.
Respektovaný bývalý ministr a pozdější ústavní soudce Mattarella zůstal vždy pro všechny vypočitatelný. Politické dění sledoval zpovzdálí a v případě nutnosti v zákulisí vládě aktivně pomáhal. Podobně si počínal i jeho předchůdce Napolitano, jenž se rovněž neomezoval pouze na podepisování zákonů.
Politicky činná rodina
Italové si nedokázali zvolit nového prezidenta. Ve funkci zůstane 80letý Mattarella |
Sergio Mattarella pochází ze Sicílie, z rodiny politicky aktivní v někdejší italské Křesťanské demokracii (DC). On sám původně do politiky nechtěl. Vydal se naopak na akademickou dráhu a stal se profesorem ústavního práva. Své rozhodnutí změnil poté, co sicilská Cosa Nostra v roce 1980 zavraždila jeho staršího bratra Piersantiho Mattarellu, tehdejšího regionálního prezidenta Sicílie. Sergio se stal postupně poslancem, vedl komisi pro boj s mafií, byl ministrem školství a ministrem obrany. Později se stal ústavním soudcem.
Po rozpuštění DC, která se začátkem devadesátých let utopila v řadě korupčních skandálů, se Mattarella v roce 1994 připojil k různým uskupením levého středu. V roce 2007 byl jedním ze zakládajících členů nynější sociálnědemokraticky orientované Demokratické strany (PD), jež je důležitou součástí Draghiho vlády.
I jako prezident zůstal Sergio Mattarella tichý a spíše rezervovaný. Během pandemie, kdy patřila Itálie hlavně z počátku k nejvíce zasaženým zemím v Evropě, ovšem dokázal ve svých promluvách k národu přesně vystihnout jeho kolektivní náladu. Mluvil o bolesti, strachu, osamělosti, ale i o povznášející síle společenství. Díky tomu se stal i u veřejnosti velmi populárním. Politik označovaný do té doby za „člověka institucí“ se najednou dokázal vcítit do druhých.
Možná to ale zase nebylo tak překvapivé. Italské sdělovací prostředky totiž prezidenta Mattarellu odjakživa popisovaly jako silně rodinně založeného člověka, který se snažil víkendy trávit se svými blízkými na Sicílii.
V roce 2012 Sergio Mattarella ovdověl. Se svou manželkou, která byla mimochodem sestrou manželky jeho zavražděného bratra Piersantiho, má dva syny a dceru. Kromě nich se ale celý život staral i o potomky zesnulého bratra.
Nový byt v centru Říma, kam se chtěl Mattarella původně za několik dní přestěhovat z prezidentského paláce, tak zůstane ještě nějakou dobu nevyužitý.
