Izraelské strany bojují o ruské voliče

A právě tato skupina čítající asi 750 tisíc obyvatel bývá v izraelských volbách rozhodující - volby vyhrávají už od roku 1992 vždy jen ty strany, které si získají přízeň ruských emigrantů. Těm dlouho vyhovoval autoritativní styl premiéra Ariela Šarona, po nástupu Ehuda Olmerta do premiérského křesla jsou ale ruské hlasy opět ve hře.

Nejvíce o ně bojují tři strany: středová Kadima (Vpřed), pravicový Likud Benjamina Netanjahua a strana, která může překvapit - Izrael náš domov Avigdora Liebermana. Té předpovídají průzkumy čtvrté místo za Kadimou, Stranou práce a Likudem. Levici Rusové až na výjimky nevolí. Stranu práce vnímá většina z nich jako nemoderní socialisty a jejímu vůdci Perecovi se v novinách vysmívali, že kvůli svému kníru vypadá jako Stalin.

Izraelské strany se snaží na ruské voliče zapůsobit různými způsoby - od zařazování ruských imigrantů na kandidátky až po připomínání osobních vztahů k této zemi. Olmert tak například zdůrazňuje ukrajinský původ svých rodičů, šéf Strany práce Amir Perec zase vzpomínal, že část jeho rodiny po vyhoštění ze Španělska zamířila do Ruska.

Když se nedávno Olmert v rámci své předvolební kampaně vypravil do Nazaretu, začal svůj projev netradiční omluvou, že bude mluvit hebrejsky. V sále mu totiž naslouchalo asi pět stovek rusky mluvících přistěhovalců, jejichž znalosti hebrejštiny byly sotva základní. Prozatímní premiér ale usoudil, že jeho ruština je ještě horší.

„Budeme volit Likud, Olmertovi ani jeho programu nevěříme. A Lieberman je zase moc tvrdý vůči Arabům, to Netanjahu se s nimi alespoň domluví,“ říká asi čtyřicetiletá Taťána a její dvě kamarádky jí přikyvují. O kus dál ale v jednom z jeruzalémských parků sedí skupinka podporující Liebermana. „Ten je jediný, kdo pro lidi přicházející z Ruska něco opravdu udělá,“ tvrdí zdravotní sestra Olga.

Ani sázka na národnostní kartu a image vůdce izraelských Rusů ale Liebermanovi úspěch nezaručuje. Podobně se v minulých volbách snažil oblíbenec amerického prezidenta George Bushe Natan Ščaranskij. Výsledkem ale byla jen dvě křesla v Knessetu a Ščaranského strana se raději připojila k Likudu.

Hlavní izraelské strany

Levicová Strana práce vedená Amirem Perecem usiluje o obnovení mírových jednání s Palestinci. V případě politického patu (ten hrozí kvůli vítězství Hamasu v palestinských volbách) si ale vyhrazuje právo k jednostranným kroků ve „vojenském a politickém zájmu". I Strana práce chce zachovat velké židovské osady a vyklidit izolované osady za bezpečnostní zdí. Její dokončení slibuje do jednoho roku. odhadovaný zisk: 17-21 křesel Stranu Kadima, založenou Arielem Šaronem nyní vede prozatímní premiér Ehud Olmert. Ten před volbami slíbil, že do čtyř let vytyčí konečné hranice židovského státu. Strana ve svém programu tvrdí, že chce postupovat podle mírového plánu známého jako „cestovní mapa". Zároveň si chce ale nechat velké bloky židovských osad na západním břehu Jordánu a oblasti, které jsou „klíčové pro bezpečnost země", tedy i údolí řeky Jordán. Hned po volbách by Kadima chtěla odstranit ilegální osady, což je také podmínka Strany práce pro vstup do vládní koalice. V programu je i co nejrychlejší dokončení bezpečnostní bariéry. odhadovaný zisk: 33-36 křesel Pravicová strana Likud, vedená někdejším premiérem Benjaminem Netanjahuem odmítá další jednostranné odsuny z palestinských území, stejně jako případný odchod izraelských vojáků z Golanských výšin. Na rozdíl od Strany práce slibuje, že nedovolí rozdělení Jeruzaléma. V sociální oblasti nabízí například snížení ceny za veřejnou dopravu o třicet procent a snížení daní. odhadovaný zisk: 13-15 křesel Izraelský parlament (Kneset) má 120 křesel.

Rozpolcenost a nejednotnost rusky mluvících voličů potvrzují i izraelští politologové: „Ti, kteří se přistěhovali nedávno, obvykle volí své strany. Ti, kteří se už integrovali, přecházejí k tradičním stranám izraelským,“ uvedl profesor Šmuel Sandler z univerzity Bar Ilan. Rusky mluvící voliči jsou podle něj pravicoví a důležité je pro ně území. Velké šance přitáhnout tyto voliče má prý proto Liebermanova strana.

Panika ve volebním štábu
Další velkou neznámou hlasování je i volební účast. Ta by podle průzkumů mohla být nejnižší v historii židovského státu. Strach z toho má zejména vládnoucí Kadima, která nemá na rozdíl od ostatních stran své kmenové voliče, protože vznikla až v loňském roce. O jejím vítězství sice nikdo nepochybuje, otázkou ale je, nakolik silnou koalici bude schopna sestavit.

Olmert si vytyčil cíl získat nejméně 36 křesel ve 120členném Knessetu, doufá ale v zisk 40 a více, aby mohl v klidu vládnout čtyři roky a nemusel se obávat vyhlášení předčasných voleb. V posledních dnech ale preference Kadimy mírně klesly a deník Haarec v této souvislosti mluví o začínající panice ve volebním štábu. Strana proto vrhla všechny síly do finišující kampaně a jen na organizaci volebního dne a poslední aktivity všech svých poboček vyčlenila 13 milionů šekelů (asi 78 milionů korun).

Některým voličům se ale přesto zdá, že velké strany se v důležitých věcech (hlavně v otázce bezpečnosti) příliš neliší: „Nabízejí skoro to samé, rozhodnu se spíš podle toho, co chtějí dělat ve vysokém školství,“ říká jeden z mladých voličů. A skutečně - dostavět takzvanou bezpečnostní bariéru oddělující Izrael od Palestinců chtějí všechny velké strany, stejně jako zachování hlavních bloků osad na okupovaném západním břehu Jordánu.

Jednotný postoj zaujímá izraelská politická scéna i k odmítání radikálního Hamasu jako partnera k jednání. Poměrně specifičtí jsou však v této věci právě rusky mluvící voliči, které vítězství islamistů v nedávných palestinských volbách příliš nevyděsilo. Na rozdíl od Izraelců totiž Rusové tolik nevnímají rozdíly mezi hnutími Fatahem a Hamasem. I proto ruská komunita nijak neprotestovala, když si představitele Hamasu pozval do Moskvy ruský prezident Vladimir Putin.