Projdu vrátnicí, mimoděk nahlédnu do fotokoutku, kde je pokaždé plno. Růžový salonek okupují celý den šťastní příbuzní, zpravidla usměvavý muž a unavená žena s knedlíčkem v náručí. Taky nás to brzy čeká.
Vyběhnu schody do prvního patra. Jako čerstvý otec musím být ve formě. V automatu si udělám černý čaj a paní manželce cikorku. Hrozně touží po kafi, náhražka jí moc nejede. Ale nedá se nic dělat.
S papírovými kelímky projdu okolo recepce. Na tabuli je rozepsáno kdo, kde a jak dlouho leží v pokojích. U jména mé choti je připsáno plus dva. Jsme tu už druhý den. Za dva dny půjdeme domů, když bude všechno v pořádku.
