Ruské občanství má náš prcek od narození. Ještě v porodnici dostal glejt, že je Rus. A tak jsme to chtěli vyvážit. Ani ne tak kvůli mně, nafrněnému fotříkovi, ale kvůli malému. Nikdo neví, jak bude vypadat Rusko za rok, natož za takových patnáct let. S paní chceme, aby Alex měl možnost odjet a žít tam, kde bude bezpečno.
Anebo abychom ho mohli, až bude zkrátka nejhůř, bafnout a prchnout domů, do Česka. Ano, iluze o šťastné budoucnosti Ruska nemáme.
