Kanekova jednotka prošla částmi korejského poloostrova a východní Čínou. „Byli jsme vojáci císařské armády a bylo nám jedno, jestli jsme ženy znásilňovali ve vojenských bordelech nebo přímo v obsazených vesnicích,“ svěřil se Japan Times Kaneko.
Jeho zmínka o vojenských nevěstincích je dalším svědectvím o neblaze známých „stanicích rozkoše“, které měla zakládat i císařská armáda. Vedle zvýšení morálky vojáků měla být důvodem pro zřizování nevěstinců, kam byly dívky a ženy dopravovány, poté co byly uneseny, snaha snížit počet znásilněných žen přímo na ulici.
Přesto japonští vládní konzervativci patronaci, nebo dokonce zřizování vykřičených domů armádou striktně odmítají. Podle nich o žádných sexuálních otrokyních nemůže být ani řeč, jednalo se prý o „běžné prostitutky“. Premiér Šinzo Abe (rovněž konzervativec) před pár dny odmítl tvrzení, že „centra rozkoše“ zakládala císařská armáda. Abe ale připustil, že v širším smyslu bylo Japonsko za zločiny spáchané během války zodpovědné.
Proti postoji premiéra a jeho vládní strany se ale nyní vedle tvrzení obětí sexuálního týrání a vojáků, jako je Kaneko, postavil další z řady historiků. Hirofumi Hajaši včera agentuře AFP řekl, že objevil sedm archivních záznamů výpovědí válečných zločinců souzených tokijským tribunálem mezi lety 1946–1948.
Dokumenty, které chce historik zveřejnit dnes, prý dokazují, že císařská armáda Asijky k prostituci bez nejmenších pochybností nutila. V jednom záznamu datovaném 13. březnem 1946 má například jeden z civilních zaměstnanců armády popisovat zacházení vojáků s neupřesněným počtem dívek na Borneu. Podle něj se musely nejprve svléknout do naha a poté snášet bití. „Zatkli jsme je na rozkaz našeho vrchního důstojníka s tím, že budou poslány do bordelů,“ řekl zaměstnanec.
Ženy, které byly nuceny během japonské okupace prostituovat, a některé musely ukojit choutky i několika vojáků za jednu noc, se dodnes marně dožadují veřejné omluvy a finančního odškodnění přímo od japonské vlády. Přesto, jak napsala BBC, se někteří Japonci pokusili příkoří z minulosti napravit.
V Japonsku například vznikl Asijský ženský fond, který „sexuální otrokyně“ (historici tvrdí, že jich bylo nejméně 200 000) odškodňuje. Podle BBC dárci fondu již poslali 4,7 milionu dolarů, které byly rozděleny mezi 285 žen. Dalších 10 milionů dolarů bylo použito na výstavbu domů a zdravotní péči. Jedinou zemí, která peníze z fondů odmítá, je Čína. Údajně proto, že čínští vládci nechtějí upřednostnit jedny oběti před druhými. Vedle nucené prostituce totiž musela řada Číňanů a dalších obyvatel porobených asijských národů snášet například i otrockou manuální práci.
