'Japonsko po tsunami připomíná skládku'

Už při prvním průjezdu městem je zřetelně vidět, které oblasti města tsunami zasáhla a které zůstaly jejímu řádění ušetřeny. Oblasti směřující k otevřenému moři byly přímo vystaveny přílivové vlně a ta smetla vše, co jí stálo v cestě. V přístavu, který leží v zálivu, je situace lepší. Většina domů, i když vyplavených, tu stále stojí.

To je právě prostor pro práci dobrovolníků, protože domy se po vyklizení budou rekonstruovat. Úkol pro naši skupinu zněl: vytřídit kovové úlomky, dřevo a vyvozit naplavenou zeminu. Jak se záhy dozvídáme z instrukcí místních, kteří nás vedou, zvláštní pozornost máme věnovat jakýmkoliv osobním předmětům. Není výjimkou, že se najdou fotografie obyvatel a to i ze sousedních měst. Ty mají v těchto nelehkých chvílích zvláštní význam, a proto se je lidé snaží schraňovat a vzájemně si předávat.

Nikdo z místních, se kterými se při vyklízení setkáváme, při katastrofě o své blízké nepřišel, ale to nemění nic na faktu, že ze zhruba 74 000 obyvatel města dosáhl počet obětí hrozivých 1200. Ostatky mnoha se stále ještě nenašly a zřejmě už ani nenajdou, protože byly pravděpodobně odplaveny do moře.

O krátké přestávce na oběd, potom, co jsme uctili památku obětí minutou ticha, se s námi jeden z Kesennumských dělí o své zážitky. Před ničivou sílou živlu spolu s dalšími několika desítkami lidí stihl utéct na střechu několikapatrového parkoviště.

"Nejdřív jsem celou zkázu točil na mobil. Jak ale hladina vody stále stoupala, všichni jsme dostali strach. Nevěděli jsme, jestli to přežijeme." Měli ale štěstí, v Kesennumě vlna dosáhla těsně pod střechu parkoviště, kde byli. "Večer, když byly na hladině vidět hořící skvrny nafty, to jsme se báli podruhé. Aby oheň nepřiplul do města. Proto jsou tady v okolí vidět ohořelé vraky lodí," dodává.

On ani ostatní ale navenek nepůsobí nijak skleslým dojmem, naopak svojí energičností jsou motorem celé dobrovolnické skupiny. Jak jsem ale později od svých japonských kolegů slyšela, zdejší obyvatelé jsou i na japonské poměry známí snahou svými problémy neobtěžovat ostatní.

Za dobu uplynulou od pohromy se podařilo obnovit všechny pozemní komunikace a v zasažených oblastech se pracuje na likvidaci trosek. Všude jsou vidět vytříděné hromady kovových traverz, dřevěných trámů a automobilů, pracuje zde těžká technika. Do přístavu také připlouvá v pravidelných intervalech trajekt a jezdí sem autobusy. Stále ale ve městě zůstává mnoho zhroucených či prázdných domů. I když tedy obnova postupuje, úplná rekonstrukce oblasti je běh na dlouhou trať. Místní orgány očekávají, že to bude až několik let.

I proto se s námi místní obyvatelé rozloučili kromě poděkování a typických poklon i výzvou, abychom se o naše zkušenosti z Kesennumy podělili s ostatními, protože bez dobrovolníků se město při své obnově do budoucna neobejde.