Obsazené hotely, plné dopravní prostředky a atmosféra, jež by se dala krájet. Tak vypadá každoroční dvoudenní „zkouškové peklo“ v Japonsku, kde se studenti středních škol v polovině ledna vydávají absolvovat test, který rozhodne o jejich dalším životě. Letos jich podle deníku Jomiuri šimbun je zhruba půl milionu a zlomový okamžik nastal právě tento víkend.
Aby se každý student dostavil na takzvaný senta šiken včas, jsou nezbytné i přesné dopravní zpravodajství či aktuální předpověď počasí. V případě sněhové vánice by se totiž mladí lidé mohli dostat do problémů. Výjimku mají jen nemocní s razítkem od lékaře, kteří mohou přijít v náhradním termínu. Za úspěch se rodiče modlí v šintoistických chrámech, studenti si kupují talismany pro štěstí.
Japonsko chce zbrojit s Českem. Má zájem o naši robotiku či ochranu před zbraněmi hromadného ničení |
Standardizovaná zkouška prověřuje znalosti uchazečů ze zeměpisu, dějin, občanské výchovy, literatury, cizích jazyků, matematiky, chemie, biologie a fyziky. Zkouškou, podobnou v Česku známým SCIO testům, musí projít každý, kdo se chce dostat na státní vysokou školu. Nejprestižnějších veřejných univerzit je v zemi vycházejícího slunce osm (stejně jako ve Spojených státech) a jsou mnohem více ceněné než soukromé vysoké školy. Navíc vyžadují ještě další test.
Biflování nadevše
K tomu, aby si Japonci zajistili budoucnost v některém z vyhlášených domácích podniků, je diplom ze státní univerzity naprostou nezbytností. Jinak si mladí lidé dobře placené místo mezi „bílými límečky“ nevyslouží. Jenže postavit úspěch na dvou dnech v roce má svá úskalí.
Ve Spojených státech kvůli tomu takzvané SAT testy už dávno opustili a pro hodnocení uchazečů o studium na vysoké škole používají průměrné výsledky, dokonce oceňují i mimoškolní aktivity. Ani v Česku se SCIO testy nestaly normou. Ve světě si totiž školy i zaměstnavatelé uvědomují, že je potřeba brát v úvahu i jiné schopnosti uchazečů než memorování. Jenže v Japonsku biflování stále převažuje nad kritickým myšlením, úsudkem nebo vyjadřováním.
Odborníci si problém uvědomují a volají po tom, aby se praxe, zavedená v roce 1990, změnila. To se mělo stát již v roce 2020, jenže do životů nejen Japonců vstoupila pandemie, a vše tak zůstalo při starém.
Ti, kteří u zkoušky na vysněnou univerzitu neuspějí, se většinou rok intenzivně připravují na další pokus. Náklady na přípravu přitom mnohdy přesahují možnosti japonských rodin. Neúspěch si ovšem vybírá hlavně psychickou daň. Takzvaní róninové (termín pro samuraje bez pána) klesají na společenském žebříčku a stres z neúspěchu a tlak okolí u nich vede k depresím.
Testy na covid pro cestující z Číny zavádí i Španělsko, Francie či Británie |
Stresové poruchy se však objevují už i u dětí v mateřských školkách, které vědí, co je v budoucnu čeká. Tlak na výkon je v Asii obecně uplatňován již v útlém věku. Má to své výsledky – studenti například z Jižní Koreje, Číny, Hongkongu, Tchaj-wanu či Vietnamu běžně porážejí ve znalostech své americké či evropské protějšky. Cena je však vysoká.
Policejní manévry
Davy lidí při zkoušce pak přitahují pozornost mužů, kteří rádi osahávají ženy v dopravních prostředcích. Japonská policie proto varovala před takovým jednáním především v přeplněných vagonech metra a oznámila, že proti pachatelům tvrdě zasáhne – odsouzeným hrozí vězení.
Obtěžování je v Japonsku závažný problém. V určitých časech jsou tak ženám v MHD k dispozici oddělení určená jen pro ně. Aby se vyhnuli podezření, drží někteří muži raději v přeplněných vlacích obě ruce nad hlavou.
Japonská média také informovala o zesílených bezpečnostních opatřeních v době zkoušky. Policie dokonce v úterý nacvičovala zákrok proti možnému pachateli. Loni totiž 17letý mladík ve frontě před Tokijskou univerzitou pobodal kuchyňským nožem tři lidi, z toho dva účastníky testu.
