Francie truchlí, hashtag #JeSuisCharlie (Jsem Charlie) se šíří francouzskými ulicemi i prostřednictvím sociálních sítí daleko za hranice. Světová média jsou na nohou. Mnozí útok na redakci magazínu Charlie Hebdo přirovnávají k evropskému 11. září. Útok byl namířen proti nejvyšším demokratickým hodnotám – svobodě slova a tisku. Francie byla zasažena přímo do srdce.
    |
Poté, co byl zveřejněn seznam obětí, se začalo sociálními sítěmi šířit další heslo: #JeSuisAhmed (Jsem Ahmed).“ Uživatelé tak vyjadřují úctu zavražděnému policistovi. Média zveřejnila amatérské video očitého svědka, na němž policista, Ahmed Merabet, leží postřelen na zemi. Útočníci vybíhají z budovy s pokřikem „Pomstili jsme proroka Mohameda! Charlie Hebdo je mrtev!“ Policista prosí o milost, ale útočník jej střílí z bezprostřední blízkosti do hlavy. Poté odjíždějí.
Střelbu u redakce Charlie Hebdo natočili lidé z okolních budov:
Symbol debaty o svobodě
Merabetovi rodiče pocházeli z Alžírska, on sám byl muslimem a žil s rodinou na severním předměstí Paříže, kde je soustředěna velká komunita imigrantů. V reakci na mnohá islamofobní vyjádření po útoku se tak stává symbolem následné debaty o náboženské toleranci a svobodě slova. Pařížští imámové útok ihned odsoudili. Muslimové ve Francii i zahraničí teroristický útok ve jménu islámu důrazně odsuzují pod společným heslem „not in my name - ne mým jménem.“
His name was Ahmed. He was the Muslim cop shot dead trying to stop the #CharlieHebdo killers
http://t.co/UKe9LXAMmt pic.twitter.com/qmtXnJSug4
— Martin Hodgson (@MartinxHodgson) 8. Leden 2015Přesný motiv pachatelů není znám. Mohly jím být kontroverzní karikatury magazínu Charlie Hebdo, ale také pomsta za letecké údery objektů ISIS, či za Mali, kde francouzská armáda bojovala proti islámským radikálům. Nebo něco úplně jiného. Útoky jednotlivců, jako byl tento, lze podle expertů jen velmi těžce předvídat a zpravodajské služby tak v tomto ohledu selhat nemusely.
OBĚTI TERORU: |
Veřejnost zmítaná emocemi však podobné útoky, jako útoky jednotlivců, mnohdy nevidí
a muslimové se stávají nositeli kolektivní viny. Přitom už jen početně je nejvíce obětí islámského radikalismu a terorismu právě mezi muslimy - ať se jedná o hrůzovládu Islámského státu v Sýrii a Iráku a počty uprchlíků, bývalou vládu Talibanu v Afghánistánu, nebo o jednotlivé teroristické útoky, např. zavraždění dětí v pákistánské škole. I mezi oběťmi z 11. září či pařížského Charlie Hebdo jsou muslimové, kteří byli zavražděni ve jménu stejné radikální islamistické ideologie.
In case you are confused. Check who's the terrorist and who's the #Muslim. #JeSuisCharlie #JeSuisAhmed pic.twitter.com/WSq17Z1TQb
— patrickbaz (@Patrick_Baz) 9. Leden 2015Problém? Politika, nikoli náboženství
V praxi se za francouzskou islamofobií skrývají problémy imigrační politiky spíše než skutečná náboženská otázka. Ve společnosti panují velké sociální a ekonomické rozdíly, imigranti jsou často sociálně vyčlenění a obývají chudá předměstí velkých měst s vyšší kriminalitou. Islamofobní tendence narůstají také ve Velké Británii či Německu, kde jsou organizovány demonstrace anti-islámským hnutím PEGIDA.
Dle vyjádření PEGIDA na Facebooku pařížské útoky jen potvrdily, že islamisté nejsou schopni demokracie a nástrojem prosazování jejich zájmů je pouze násilí a smrt. Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas se však proti plošnému odsuzování muslimů silně ohradil. „Naprostá většina muslimů považuje tento útok za zradu své vlastní víry, proto je to i útok proti islámu. Nesmíme v Německu dopustit boj kultur,“ citovala Maasova slova ČT.
V neděli 11. ledna pořádají francouzští vládnoucí socialisté „pochod za republiku“ Paříží, na který byla pozvána i opozice a svou účast přislíbila většina stran. Probíhá však živá debata, zda se pochodu zúčastní i extrémně pravicová Národní fronta v čele s Marine Le Penovou, jež oficiální pozvání na pochod nedostala. Strana již dříve proslula svou nacionalistickou, anti-imigrantskou a anti-islámskou rétorikou.
ATENTÁT NA CHARLIE HEBDO |
Efektivní terč
Pokud měli útočníci z Paříže v úmyslu šokovat veřejnost a upoutat pozornost, pak si zvolili redakci magazínu jako velmi efektivní terč. Vedlejším a teroristy dobře promyšleným účinkem však paradoxně může být i vzestup islamofobie, jejíž nárůst je ve společnosti v posledních letech citelný a projevy stále hlasitější. Teroristé tak mohou pod tlakem islamofobie doufat ve zradikalizování evropských muslimských občanů a jejich snadnější naverbování do teroristických organizací a aktivit.
Vyvolání sektářských tenzí v Evropě může být jedním ze záměrů teroristů. Evropa tak čelí výzvě vycházející z vlastních demokratických hodnot společnosti, zda budou za útok exemplárně potrestáni útočníci, či celá muslimská komunita.
Historie střetů Francouzů a muslimů:
