„Nevíme, co nás bude živit, protože voda bude stále klesat,“ řekl 63letý Nazário Charca, který žije poblíž jezera a převáží turisty po jeho vodách.
Místní obce jsou závislé na rybolovu. Už dříve se potýkaly s problémy nadměrného rybolovu a klesajícím stavům ryb v důsledku znečištění vod. Nyní se k výčtu překážek přidává také extrémně nízká hladina vody.
Sucho má dopad i na zemědělství, přičemž regionální úřady uvádějí, že úroda v posledním období sklizně silně utrpěla. Postižena byla převážná většina úrody quinoy a brambor, což jsou místní základní potraviny, a také oves používaný ke krmení hospodářských zvířat.
Sixto Flores, ředitel peruánské národní meteorologické a hydrologické služby sdělil CNN, že od srpna 2022 do března 2023, tedy v období, které zahrnuje období dešťů, během něhož se hladina vody obvykle obnovuje, spadlo o 49 procent méně srážek, než je průměr.
Flores uvedl, že pokud se hladina jezera bude v příštích měsících vypařovat stejnou rychlostí jako doposud, bude v prosinci nejnižší zaznamenaná hladina od roku 1996, což označil za „velmi vážné“. Nedávná studie, která zkoumala satelitní snímky z let 1992-2020, prý ukázala, že jezero Titicaca ročně ztrácí přibližně 120 milionů tun vody, což je podle autorů způsobeno především změnami ve srážkách a odtoku.
Jezero Titicaca se rozprostírá hned na území dvou států. Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Jezero, které je někdy označováno jako „vnitrozemské moře“, je domovem domorodých komunit Aymarů, Kečuánů a Urosů.
Leží v nadmořské výšce kolem 3 800 metrů v Centrálních Andách, což z něj činí nejvýše položené splavné jezero na světě. Extrémní nadmořská výška také vystavuje jezero vysokému slunečnímu záření, které zvyšuje odpařování a představuje většinu ztrát vody.
