na billboardy související s předvolební kampaní v ulicích měst nenarazíte. Tedy určitě ne na plakáty opozice. Jen občas možná zahlédnete billboardy podporující současného prezidenta Alexandra Lukašenka. A na nich nápis "Za Belarus" a usmívající se mladé lidi.
Hlavní opoziční kandidát Aljaksandr Milinkevič se proto rozhodl v rámci své kampaně objet všechna všechna větší běloruská města a setkat se tam s voliči osobně. Do malého města Lepel, které leží severně od Minsku, vyrážíme hned ráno. Zatím bez Milinkeviče. Ten se k nám připojuje až při výjezdu z hlavního města. Snažíme se jet stále za ním a nespustit ho z očí. Je to i v rámci jeho bezpečnosti.
Cestu si krátím povídáním s ostatními dvěma novináři, se kterými v bílém Fordu Transitu sedím. A jeden z nich prokazuje už po pár minutách, jak je investigativní. "Jedou za námi agenti KGB?" ptá se řidiče. Ten nechápe, ale po chvíli zamumlá, že ne. Švýcara ale odpověď neuspokojí, a proto se ptá: "Proč?" "Protože ti už tam na nás čekají," odpovídá řidič suše.
V Lepelu se Milinkevičův předvolební mítink koná na malém náměstí hned vedle trhu. A lidé se pomalu začínají scházet. "Dovolte, abych vám představitel jediného demokratického kandidáta na prezidenta," říká moderátor, když se na náměstí objevuje Milinkevič. Lidé zatím jen ostýchavě přihlížejí. "Pojďte blíž, ať se slyšíme," vyzývá je tento vystudovaný fyzik a bývalý univerzitní profesor. "Mluvila jste někdy takhle zblízka s Lukašenkem?" ptám se jedné z žen. "Nikdy. A Milinkevič je mi čím dál tím sympatičtější, vyzařuje z něj demokracie" odpovídá. Všichni zúčastnění lidé ale nejsou stejného názoru. Zatímco stále se usmívající Milinkevič přestavuje svůj program, několik mužů ho přerušuje sprostými nadávkami a výkřiky: "Kdo tě platí?" Švýcarský novinář zase přichází s vysvětlením: "Ti jsou určitě nastrčení od KGB."
"Nikdo mě neplatí za to, že miluji svou zemi," odpovídá Milinkevič a nenechá se vyvést z míry. "Chceme zemi s nezávislými médii," říká. "Za posledních deset let k nám nepřijel jediný prezident. Nikdo sem nechce." A přihlížející lidé již stojí stále blíž a blíž a souhlasně pokyvují hlavou. Je jich sice jen necelá stovka, ale vzhledem k tomu, že je velký mráz a Lepel nikdy nebyl opozičním městem, je to úspěch. A ke slovu se dostává opět moderátor. "Zvedněte ruku, kdo vydělává více než 200 dolarů měsíčně?" vyzývá. A rukou se zvedlo jen pár. "Ale v jiných zemích lidé tolik vydělávají a my budeme usilovat o to, aby tomu tak bylo i u nás."
I dalším lidem, kterých se ptám, se Milinkevič zamlouvá. Jen jeden postarší pán v beranici váhá, když se ho ptám a odzbrojuje mě otázkou:"Z jakých jste novin? CNN nebo BBC?" Vytahuje mobilní telefon a chce si mě fotit. Odpovídám "nět" a rychle se snažím ztratit v davu. Po chvíli vidím, jak se stejný muž baví s několika dalšími, kteří si celý mítink nahrávají na kameru. A z Milinkevičovy kampaně rozhodně nejsou. "KGB," mrká na mě nenápadně Švýcar.
Opoziční kandidát ještě asi půl hodiny odpovídá na dotazy voličů, a pak se loučí. Další den ho čeká cesta do jiného regionu se stejným scénářem. Navíc nejspíš zase venku na mrazu, běloruské úřady mu totiž jen výjimečně dovolí, aby si pronajal v některém městě sál.
Hlavní opoziční kandidát Aljaksandr Milinkevič se proto rozhodl v rámci své kampaně objet všechna všechna větší běloruská města a setkat se tam s voliči osobně. Do malého města Lepel, které leží severně od Minsku, vyrážíme hned ráno. Zatím bez Milinkeviče. Ten se k nám připojuje až při výjezdu z hlavního města. Snažíme se jet stále za ním a nespustit ho z očí. Je to i v rámci jeho bezpečnosti.
Cestu si krátím povídáním s ostatními dvěma novináři, se kterými v bílém Fordu Transitu sedím. A jeden z nich prokazuje už po pár minutách, jak je investigativní. "Jedou za námi agenti KGB?" ptá se řidiče. Ten nechápe, ale po chvíli zamumlá, že ne. Švýcara ale odpověď neuspokojí, a proto se ptá: "Proč?" "Protože ti už tam na nás čekají," odpovídá řidič suše.
V Lepelu se Milinkevičův předvolební mítink koná na malém náměstí hned vedle trhu. A lidé se pomalu začínají scházet. "Dovolte, abych vám představitel jediného demokratického kandidáta na prezidenta," říká moderátor, když se na náměstí objevuje Milinkevič. Lidé zatím jen ostýchavě přihlížejí. "Pojďte blíž, ať se slyšíme," vyzývá je tento vystudovaný fyzik a bývalý univerzitní profesor. "Mluvila jste někdy takhle zblízka s Lukašenkem?" ptám se jedné z žen. "Nikdy. A Milinkevič je mi čím dál tím sympatičtější, vyzařuje z něj demokracie" odpovídá. Všichni zúčastnění lidé ale nejsou stejného názoru. Zatímco stále se usmívající Milinkevič přestavuje svůj program, několik mužů ho přerušuje sprostými nadávkami a výkřiky: "Kdo tě platí?" Švýcarský novinář zase přichází s vysvětlením: "Ti jsou určitě nastrčení od KGB."
"Nikdo mě neplatí za to, že miluji svou zemi," odpovídá Milinkevič a nenechá se vyvést z míry. "Chceme zemi s nezávislými médii," říká. "Za posledních deset let k nám nepřijel jediný prezident. Nikdo sem nechce." A přihlížející lidé již stojí stále blíž a blíž a souhlasně pokyvují hlavou. Je jich sice jen necelá stovka, ale vzhledem k tomu, že je velký mráz a Lepel nikdy nebyl opozičním městem, je to úspěch. A ke slovu se dostává opět moderátor. "Zvedněte ruku, kdo vydělává více než 200 dolarů měsíčně?" vyzývá. A rukou se zvedlo jen pár. "Ale v jiných zemích lidé tolik vydělávají a my budeme usilovat o to, aby tomu tak bylo i u nás."
I dalším lidem, kterých se ptám, se Milinkevič zamlouvá. Jen jeden postarší pán v beranici váhá, když se ho ptám a odzbrojuje mě otázkou:"Z jakých jste novin? CNN nebo BBC?" Vytahuje mobilní telefon a chce si mě fotit. Odpovídám "nět" a rychle se snažím ztratit v davu. Po chvíli vidím, jak se stejný muž baví s několika dalšími, kteří si celý mítink nahrávají na kameru. A z Milinkevičovy kampaně rozhodně nejsou. "KGB," mrká na mě nenápadně Švýcar.
Opoziční kandidát ještě asi půl hodiny odpovídá na dotazy voličů, a pak se loučí. Další den ho čeká cesta do jiného regionu se stejným scénářem. Navíc nejspíš zase venku na mrazu, běloruské úřady mu totiž jen výjimečně dovolí, aby si pronajal v některém městě sál.
