V čele země sice již půl roku nestojí Fidel Castro, k žádné změně poměrů nebo třeba jen ke kritice ale nedošlo. Zatím se tak nenaplnila očekávání kubánského exilu v USA, jehož představitelé předpovídali, že až se Castro vzdá moci, začnou se na ostrově dít dramatické věci.
Žádné nepokoje, snad jen s výjimkou rychle potlačené minidemonstrace z 10. prosince (Den lidských práv), ani masový exodus nenastaly. „Totalitní režim dál pokračuje. Dál nás drží na uzdě,“ povzdechla si pro agenturu AFP Roqueová. Její kolega Elizardo Sánchez se rovněž netají značným pesimismem.
Podle dat jeho organizace s názvem „Kubánská komise pro lidská práva a národní usmíření“ je nyní v zemi 283 politických vězňů. Je to sice o 50 méně než loni, Sánchez ale upozorňuje, že vláda pod vedením Raúla Castra jen změnila „strategii“. To znamená, že jen vyměnila dlouhodobé tresty vězení za krátkodobé pobyty za mřížemi a zesílila psychický teror.
Raúl a jeho soudruzi
I proto se země dnes ocitla v jakémsi vakuu. Laura Pollanová, jedna z proslulých „Dam v bílém“ (toto hnutí je složeno z žen, jejichž manželé, snoubenci, otcové či bratři jsou ve vězení), rovněž hovoří o životě v napětí. „Nikdo si proti němu (Fidelu Castrovi) nic nedovolí, dokud nebude o jeho osudu rozhodnuto a dokud Raúl definitivně nepřevezme moc.“
I z jejích slov čiší skepse. Zdá se, že pofidelovská Kuba bude nadále represivním komunistickým státem. Raúl Castro bez větších problémů Kubě vládne již šest měsíců spolu s šesti nejvyššími komunistickými kádry. Ti se svorně přihlásili k odkazu „nenahraditelného“ Fidela a vypadají jednotně.
Přesto se objevují názory, že v tomto kolektivním vedení složeném z konzervativců a reformistů by po smrti comandanta mohl vzniknout spor především ohledně ekonomického směřování ostrova. Případné snahy o zavedení tržního hospodářství by ale mohla pohřbít Venezuela Huga Cháveze.
Ten kontroluje obrovské zásoby ropy, kterou rozesílá spřáteleným režimům v čele s Kubou. Spojení s chávistas (stoupenci Cháveze) a jejich petrodolary by Kubu mohly (jak už se to ostatně léta děje) zachránit od kolapsu a zemi možná i mírně pozvednout.
Na rozdíl od pochmurné nálady opozice na Kubě vidí situaci odlišně kubánský exil v USA. Podle mnohých amerických Kubánců se jen čeká na Fidelovu smrt. Přízrak se rozplyne a lidé získají odvahu v boji za svobodu, zaznívá z Miami. Tam se po úmrtí comandanta dá očekávat divoké veselí.
Ostatně za všechno mluví návrh Tomase Regalada, jednoho z radních města. Ten chce Fidelovu smrt oslavit na stadionu Orange Bowl. Toto místo má pro kubánský exil v USA svou symboliku. V 60. letech tu tehdejší prezident USA John Fitzgerald Kennedy americkým Kubáncům slíbil osvobození jejich ostrova. V roce 1980 se stadion stal útočištěm pro desítky tisíc Kubánců, kteří při takzvaném exodu Mariel hromadně z Kuby utíkali po moři.
Součástí oslav by měl být koncert několika kapel, tanec pod širým nebem či prodej triček s „chytlavými slogany“. „Fidel Castro ztělesňuje všechno špatné, co se na Kubě za 48 let stalo. Je tedy důvod k oslavám bez ohledu na budoucnost... Konečně se toho chlapa zbavíme,“ popsal Regalado pro deník Miami Herald motivy, které ho k jeho návrhu vedly. Smrt Castra přirovnal k pádu berlínském zdi.
