Je pondělí 29. května. Budím se s úplně suchýma očima, protože jsem opět usnula v kontaktních čočkách. Nasadím je vždy, když se v noci ozývají výbuchy, na případnou evakuaci člověk nechce být úplně slepý a brýle už roky nemám.
Poslední měsíc je tahle situace docela častá. Tak častá, až si na tuhle novou zvláštní rutinu zvyknete. Uložit dítě, vyřídit e-maily, domácí resty, sprcha, příprava matrace do předsíně pro případ poplachu a spát. Přesně v ten moment, okolo půlnoci, se teď ve více než padesáti procentech nocí spustí siréna. Jsem sova, do postele to často nestihnu.
