Biškek je jediným hlavním městem ve Střední Asii, které si zachovalo názvy svých obvodů ještě ze sovětské éry, včetně okresu Lenin. Není tedy divu, že kyrgyzští zákonodárci a členové městské rady v Biškeku navrhli dát okresům nová jména.
Tyto výzvy však rozhněvaly politiky v Moskvě, kteří změnu názvu přirovnali k alarmujícímu prvnímu kroku směrem k „velmi vážnému negativnímu procesu“, který podle nich musí být zastaven. Chtějí, aby si Kyrgyzstán ponechal sovětská jména, píše Rádio Svobodná Evropa.
Biškek se skládá ze čtyř okresů a všechny si ponechaly svá jména z komunistické éry: Leninova a Sverdlovova čtvrť (pojmenované po sovětských politicích), čtvrť Prvního máje a Říjnová čtvrť (připomínka bolševické revoluce).
Kyrgyzští politici tvrdí, že názvy okresů se staly „morálně zastaralými“, a navrhli dát okresům kyrgyzská jména.
Poslední výzva ke změně názvu přišla od předsedy parlamentu Nurlanbeka Šakijeva koncem listopadu, který řekl, že v Kyrgyzstánu je stále mnoho měst, vesnic a čtvrtí, které nesou cizí jména. Šakijev řekl, že by měly být přejmenovány v rámci opatření na podporu státního jazyka, kterým je kyrgyzština.
Šakijev také řekl, že každý občan Kyrgyzstánu, kde je ruština velmi rozšířená, musí znát kyrgyzský jazyk. Ve zjevném rýpnutí na etnické Kyrgyzy, kteří ve svém každodenním životě používají ruštinu, navrhl, že Kyrgyzové by mezi sebou měli mluvit ve své mateřštině.
Jeho poznámky vyústily v zuřivé reakce v Moskvě a několik zákonodárců je považovalo za útok na ruský jazyk a Rusy žijící v Kyrgyzstánu. Ruská média to popsala jako „výzvu k derusifikaci Biškeku“.
Dmitrij Novikov, první zástupce šéfa výboru pro mezinárodní záležitosti Dumy, varoval, že „velmi vážné negativní procesy často začínají takovými maličkostmi a je lepší je zastavit v nejranější fázi“.
Novikovovu poznámku zopakovala i další vysoká ruská zákonodárkyně Světlana Žurová, která uvedla, že odstranění sovětských jmen „jsou prvními malými kroky k úplnému vytlačení ruštiny“, což bylo podle ní provedeno také na Ukrajině a v Gruzii.
Poslankyně Kamila Talieva v Biškeku svým ruským kolegům odpověděla, že jakákoli změna názvů je vnitřní záležitostí Kyrgyzstánu. Talieva také uvedla, že ruština má v Kyrgyzstánu „zvláštní místo“, je zde totiž široce používána jako oficiální jazyk země.
Vyzvala tak ruské zákonodárce, aby se zdrželi nepodložených obvinění, která by mohla podnítit protiruskou náladu a narušit přátelské vztahy mezi oběmi zeměmi.
Podpora ruštiny
Žurová navrhla, že by ruský prezident Vladimir Putin mohl zasáhnout a promluvit si o této záležitosti se svým kyrgyzským protějškem Sadyrem Žaparovem.
Pokud by se Putin zapojil do zdůrazňování role ruského jazyka v Kyrgyzstánu, nebylo by to poprvé.
Na setkání 15. září Putin vzdal hold Žaparovově „podpoře ruského jazyka“ v Kyrgyzstánu a pochválil zemi za otevření devíti ruských škol a najímání učitelů z Ruska pro své vzdělávací instituce.
Putin dal jasně najevo, že podpora země Rusku „je základem pro rozvoj bilaterálních vztahů v mnoha dalších oblastech“. Řekl také, že Rusko zůstává pro Kyrgyzstán klíčovým partnerem v oblasti obchodu a nadále poskytuje významnou zahraniční pomoc.
„Neprosíme o svolení“
Reakce ruských zákonodárců se zdají být nepřiměřené, protože všechny bývalé sovětské země, včetně Ruska, po rozpadu unie před více než 30 lety změnily většinu názvů zeměpisných oblastí ze sovětské éry.
Kyrgyzské hlavní město, které bylo během sovětské éry přejmenováno na Frunze, po bolševickém vůdci Michailu Frunzem, se vrátilo ke svému původnímu názvu Biškek po rozpadu SSSR v roce 1991.
Výzvy k přejmenování okresů v Biškeku nejsou žádnou novinkou. V červnu členové městské rady v Biškeku navrhli nahradit stará jména takovými, které odrážejí národní ideologii a identitu země.
Jejich návrh zahrnoval přejmenování okresů po prominentních kyrgyzských osobnostech, včetně legendy 10. století Manase, politika 19. století Baitika Kanai-uulu a světově proslulého autora Činghize Ajtmatova.
Poslanec Dastan Bekešev řekl, že je čistě na obyvatelích Biškeku a kyrgyzských občanech, jak chtějí své čtvrti nazývat, ale že hlavní město v dnešní době čelí mnohem naléhavějším každodenním problémům.
„Nebudeme ale nikoho jiného žádat o svolení učinit taková rozhodnutí,“ shrnul Bekešev.
