Během sedmdesáti let poklesl podíl katolíků v Mexiku z 98 procent na 77. Podíl protestantů se zvýšil z 7,5 procent v roce 2010 na loňských 11,2 procent. Protestantům v zemi nyní dominuje letniční hnutí, které určitým způsobem ovlivňuje i tradiční křesťanské denominace jako baptismus či metodismus.
V jiných zemích regionu je trend klesajícího vlivu katolické církve v jeho tradičních baštách ještě výraznější. Podle průzkumu společnosti Latinobarómetro už není většinově katolická sedmička zemí, například Uruguay nebo Dominikánská republika. Očekává se, že i v Brazílii, doposud největší katolické zemi regionu, se katolíci už tento rok stanou minoritou, odkazuje na předpovědi odborníků na náboženství list The Wall Street Journal.
V brazilském státě Rio se tak už stalo. Katolíci zde podle posledního národního sčítání z roku 2010 tvoří jen 46 procent populace. Podle hlavního brazilského demografa José Eustáquia Dinize Alvese by katolíci už v červenci měli tvořit méně než 50 procent populace v celé zemi. „Vatikán ztrácí největší katolickou zemi na světě. To je velká a nezvratná ztráta,“ podotýká Alves.
Vzestup letničního hnutí
Pokles katolicismu je doprovázen vzestupem pentekostalismu, jedním z nejrychleji rostoucích náboženských hnutí dneška. Mnozí Latinoameričané, kteří se původně identifikovali jako katolíci, se přesunuli k protestantismu. Podle průzkumu společnosti Pew Research Center z roku 2014 totiž 84 procent respondentů v Kolumbii, 66 procent v Peru či 54 procent v Brazílii uvedlo, že byli původně katolíci, než přijali novou víru. Z toho se v průměru 65 procent protestantů identifikuje jako členové pentekostalismu.
Letničnímu hnutí se daří především v těch zemích, kde nedošlo slovy sociologa Maxe Webera k „odkouzlení světa“, jako se stalo v Evropě, a kde stále převládá silné přesvědčení o existenci tajemných nadpřirozených sil. V Africe, Asii a v neposlední řadě v Latinské Americe letniční hnutí těží z víry místní populace v démony, proti jejichž negativnímu vlivu pentekostalismus slibuje prostřednictvím modliteb či dokonce exorcismu ochranu.
Lidé, kteří konvertovali z katolicismu k pentekostalismu, uvádějí, že chtěli dosáhnout osobnějšího vztahu k Bohu či zažít odlišný styl jeho uctívání, než jaký nabízí příliš formální katolická církev.
„Například hudba, kterou slyšíte v letničních kostelech, má stejné rytmy, jaké si lidé užívají mimo kostel,“ podotýká profesor náboženských studií Andrew Chesnut z univerity v Richmondu. Podle něj se letničnímu hnutí daří „latinoamerikanizace“ lépe než katolicismu.
Zvlášť v době pandemie se stal populárním jeden z hlavních slibů neocharismatické větve pentekostalismu, takzvané „uzdravení vírou“. Letniční církve využívají nových médií k šíření videí zázračných uzdravení i těžce nemocných pacientů z moci Ducha svatého, přičemž říkají věřícím, že zdraví je především záležitost myšlení, a pokud budou pochybovat o boží moci, přivolají na sebe nemoc.
S patřičným pozitivním myšlením lze podle jednoho z nejkontroverznějších a nejvýraznějších proudů pentekostalismu, takzvaného evangelia prosperity, dosáhnout i zbohatnutí a zlepšení socálního statusu. Představitelé evangelia prosperity tak rádi dávají na odiv svůj luxusní majetek, jehož údajně dosáhli z boží milosti.
Toto poselství silně rezonuje zvláště v početných chudinských čtvrtích latinskoamerických států. „To jsou místa, kde nejste špatným člověkem pro velké snění, pro to chtít získat víc,“ říká pastor evangelikální baptistické kongregace Josué Valandro.
„Ekonomická krize ještě více zvýhodnila evangelikály, protože nabízejí řešení konkrétních problémů, jako je nezaměstnanost, deprese a tak dále,“ dodavá Alves.
Podle kritiků ale kazatelé letničního hnutí jen zneužívají základních tužeb lidí po dobrém, zdravém životě a aby z důvěřivých věřících vylákali peníze. U některých známých postav hnutí se ukázalo, že svůj majetek nezískali ani tak z boží přízně jako daňovými podvody.
Nejsme tak rychlí, uznávají katolíci
Představitelé katolické církve přiznávají, že sázka na chudé s jejich ekonomickými požadavky se letničnímu hnutí vyplácí. „Evangelikálové rostou zvláště v chudých předměstích pracující třídy,“ vysvětluje katolický biskup Adriano Ciocca Vasino. „Nejsme tak rychlí jako tyto církve a nejsme přítomni v těchto oblastech,“ dodává.
Podle odpadlíků je katolická církev na rozdíl od pentekostalismu odtržená od běžného člověka. „Katoličtí knězi by si s námi nedali ani kafe,“ říká třeba právník Jaime Martins, který se přidal k letničnímu hnutí poté, co se stal drogově závislým a absolvoval protidrogový program.
Letničnímu hnutí se daří na svou stranu též získávat ženy, které oceňují, že jejich partneři se díky péči a požadavkům církve na morální život léčí ze závilostí na alkoholismu, gamblerství či drogách a více se věnují rodině. Na rozdíl od katolické církve též mohou ženy hrát větší, dokonce vůdčí roli v duchovním životě křesťanského společenství. Nicméně odborníci poukazují, že i pentekostální společenství jsou silně patriarchální a minimálně formálně jsou stále ve vedoucích pozicích muži.
