Představte si, že lidská populace má každý rok určitý „rozpočet“ stromů, vody, úrodné půdy a ryb, které může spotřebovat ke stravování, bydlení a dalším aktivitám. Objem těchto komodit je daný tím, kolik je planeta Země schopná během roku obnovit. Podobně také máme určitý rozpočet oxidu uhličitého, který jsou oceány a lesy schopné absorbovat. Společně určují takzvanou biokapacitu. A den vyčerpání všech obnovitelných zásob přišel letos již 29. července. Od pondělí žijeme na ekologický dluh.
Chci nový evropský klimatický zákon, řekla europoslancům kandidátka na šéfku Komise von der Leyenová |
Aby lidstvo mohlo pokračovat v současném spotřebovávání obnovitelných zdrojů, potřebovalo by 1,75 planety. Tvrdí to letošní zpráva organizace Global Footprint Network, která každoročně hodnotí upadání v ekologický dluh. Letos opět padl rekord a lidstvo svůj „rozpočet“ biokapacity vyčerpalo již ve 209 dnech.
Výpočty jsou prováděny pro celou Zemi a jsou založené na jednotce globální hektar (gha). Ta stanovuje objem biokapacity na hektar užitkové půdy. Letos na celé planetě na jednoho člověka vychází přibližně 1,63 globálního hektaru. Analytici přitom vycházejí z dat „regenerace ekologických zdrojů“ pocházejících z více než 200 zemí světa, která sbírá OSN od roku 1951.
Češi potřebují dvě republiky
Některé státy mají například více lesů či úrodné půdy, a tak mají lepší biokapacitu, jinak řečeno mají více zásob – větší „rozpočet“ na osobu. Každý stát má však jinou spotřebu, jinak plýtvá či vypouští kysličník uhličitý, čímž vytváří ekologickou stopu. Pokud má vyšší ekologickou stopu než biokapacitu, je biokapacitním dlužníkem.
Červené státy jsou biokapacitními dlužníky, zelené mají ekologickou zátěž menší než biokapacitu.
Příroda v Česku například nabízí každému člověku 2,6 gha. Češi ale vytvářejí ekologickou stopu, již by spotřebovalo 5,6 gha (Data dostupná ZDE). Jsme tak dlužníky. Potřebovali bychom více než dvě republiky, aby se biokapacita vyrovnala naší ekologické stopě. Svůj rozpočet jsme vyčerpali 19. června. Pokud by se celý svět choval jako Češi, potřebovali bychom dokonce 3,4 planety, abychom mohli pokračovat v současném trendu. Rozhodně na tom však nejsme nejhůře.
Na grafu se můžete podívat kolik Zemí by bylo potřeba, kdybychom žili jako..
Největším „dlužníkem“ je podle dat GFN Katar. Jeho obyvatelé by potřebovali přes čtrnáct vlastních států, aby srovnali svou ekologickou stopu. Vlastní biokapacitu přitom letos vyčerpali již 25. ledna. Za zmínku stojí také Japonsko se 7,7 potřebnými státy. Na žebříčku dlužníků si nejlépe stojí Kyrgyzstán. Pokud by veškerá světová populace měla stejnou ekologickou stopu jako Kyrgyzové, „rozpočet“ by vydržel až do 26. prosince.
Zásoby se ztenčují
Obrovské výhody mají v tomto hodnocení státy, jako je Brazílie, která má na svém území Amazonský prales. Ten poskytuje obyvatelům obrovské množství biokapacity (kolem 8,7 gha na osobu), a zůstávají tak mimo žebříček dlužníků. Problémem však je, že se zásoby každý rok ztenčují. Například ještě v roce 1971 poskytovala brazilská příroda přesně dvojnásobek biokapacity.
Výpočty ekologických stop oproti biokapacitě planety provádí GFN již od roku 1970 a každý rok se situace zhoršuje (v roce 1970 byly zásoby obnovitelných zdrojů vyčerpány 29. prosince, o deset let později to již byl začátek listopadu a loni 1. srpen).
Vývoj „Dne překročení“ od 70. let.
Před upadáním v ekologický dluh varoval již v květnu letošního roku Světový fond na ochranu přírody (WWF), a to ve dnech, kdy svou biokapacitu překročila celá Evropská unie. „Vyzýváme politiky k patřičným opatřením: existuje řešení, ale je třeba je zavést hned!“ prohlásila mořeplavkyně a předsedkyně WWF Isabelle Autissierová.
„Toto datum ukazuje v plné nahotě hamižnost a predátorskou povahu, se kterou člověk přistupuje k přírodním zdrojům. Ničíme svou planetu a její obnovitelné zdroje stále rychleji,“ uvedl minulý týden pro deník Le Monde ředitel francouzské části GFN Arnaud Gauffier a kritizoval i postup vlád.
„Od podpisu pařížské klimatické dohody v roce 2015 nebylo uděláno nic,“ konstatoval Gauffier s tím, že zátěž oxidu uhličitého roste každým rokem i nadále.
