„Dobrý den, volám z madridské radnice, ze čtvrti Chamartín. Jmenuji se Paloma a jsem virtuální asistentka. Mohu mluvit s paní Terezou?“ zní ze sluchátka.
Podobný telefonát si vyslechly začátkem prosince tisíce madridských seniorů. Většina z nich ale hovoru nedůvěřovala a zavěsila. Ostatní si pak vyslechli několik otázek. Například: Obracíte se na rodinu či přátele, když vás něco trápí, a můžete s nimi počítat? Chodíte ven alespoň jednou týdně? Máte návštěvy? Na každou z nich dostali odpověď, například „děkuji, že jste mi to řekl“.
Průzkum ukázal, že zhruba každý třetí senior žijící sám v domácnosti se v Madridu cítí osamělý. Někteří uvedli, že sice mají děti, ale že je nechtějí obtěžovat. Asi 650 účastníků hovorů s virtuální asistentkou souhlasilo, že jim radnice pomůže zlepšit život.
K části z nich už došel sociální pracovník z radnice a poradil jim například, že mohou využít některá z devíti desítek komunitních center zřízených radnicí pro seniory. Některá centra mají například i kavárnu, kde jsou ceny nižší než v soukromých zařízeních. Senioři si tam mohou zahrát společenské hry, přečíst si noviny, popovídat si či navázat nová přátelství.
„Technologický pokrok nám sice prodloužil život, ale my ho musíme i v našem věku něčím naplnit,“ řekla deníku El País Carmen Garcíaová, která žije sama a označuje se za nezávislou. Chodí také do jednoho z komunitních center, společně s Yolandou Muňozovou a Pilar Ariasovou, kterým je od 78 do 83 let.
