„Nic se neděje. Jenom čekáme. Rozhodli se nic nedělat. Jen nám říkají, abychom byli trpěliví, jenom slibují,“ rozčiluje se Sami Sensis z těžce zasažené vesnice Moulay Brahim. Zoufale pátral po svých rodičích, snažil se dostat do zhroucené budovy. Místní hasičský tým ale prohlásil oblast za příliš nebezpečnou a vykázal obyvatele pryč.
Moulay Brahim se nachází v pohoří Atlas. Zemětřesení učinilo z již tak těžce dostupných cest ještě větší překážku pro záchranářské týmy. Obyvatelům vesnice nad hlavou přelétávají vrtulníky marockého vojska, které ale míří do odlehlejších a ještě více poškozených vesnic, do nichž se nedá dostat pozemní cestou.
 |
Vesnice tak byla odkázána sama na sebe. Místní si navzájem vypomáhali s odstraňováním sutin a záchranou přeživších i s rozdělováním jídla, oblečení a pokrývek. Bez přístřešků, pod kterými by se mohli schovat, museli spát venku na ulicích či na fotbalovém hřišti.
Napětí je vysoké. V neděli pozdě odpoledne vypukla na ulici potyčka, uvádí stanice CNN.
Grafik Mostafa Ichide uvádí, že potravinová pomoc se do vesnice dostala jen díky občanským skupinám. „Poslali ji ostatní Maročané svým bratrům. Viděli jsme sanitky, ale většina z nich měla zahraniční poznávací značky.“ Podobnou zkušenost s pomocí od charit, ale ne od státu, mají i jiné vesnice.
Podle akademiků je silná občanská komunita v některých oblastech Maroka důsledkem absence státu. Lidé vědí, že mohou spoléhat jen sami na sebe. „Realita je taková, že když vykročíte mimo Marrákeš, lidé kvůli absenci státu v zásadě žijí jako ve středověku,“ uvádí expertka na Maroko Samia Errazzoukiová ze Stanfordovy univerzity.
Nedostatečnou pomoc od státu citelně vnímají i jinde v Maroku. V malém městě Amizmiz, asi 55 kilometrů od Marrákeše, se kolem marockých vojáků shromáždil naštvaný dav. „Je to chaos,“ křičel jeden muž podle listu The Washington Post. Ve městě nefunguje elektřina či neteče voda.
Mlčící král a obtížná kritika vlády
Na sociálních sítích lidé kritizují reakci státu jako pomalou a nekoordinovanou. Vláda zveřejňuje jen málo informací o záchranářských pracích a nepravidelně uvádí čísla mrtvých a zraněných. Ačkoliv řada zahraničních zemí včetně Česka nabízí pomoc a chce do oblasti vyslat své záchranáře, Maroko zatím přijalo nabídky na vyslání záchranných a pátracích týmů pouze od Španělska, Británie, Kataru a Spojených arabských emirátů (SAE).
Zakladatel francouzské neziskové organizace Záchranáři bez hranic Arnaud Fraisse jednání Rabatu nechápe. Jeho tým ve Francii čeká, až dostane zelenou, ale marocká vláda „blokuje všechny záchranářské skupiny“. „Lidé umírají pod sutinami a my s tím nic nemůžeme udělat,“ dává průchod své frustraci.
Královský palác zůstává od katastrofy tichý. Zveřejnil záběry krále Mohammeda VI. předsedajícího nouzovému zasedání, sám panovník však zatím veřejnost přímo neoslovil.
Podle analytiků je vláda velmi centralizovaná a pod přísnou královskou kontrolou, což výrazně ovlivňuje její možnosti reakce v případě katastrof. „Palác má tendenci být obezřetný a opatrný,“ podotýká analytička Middle East Institute Intissar Fakirová. „Tyto okolnosti opravdu potřebovaly něco mnohem bezprostřednějšího, více organického a srdečného.“
List The New York Times připomíná, že v roce 2004 po ničivém zemětřesení premiér nenavštívil tehdejší nejvíce zasažené oblasti, protože podle protokolu tak nejdříve musel učinit král. Podle listu někteří Maročané vnímají vládní reakce rezignovaně. Na krále se nesnáší hněv, jako by tomu bylo jinde, zřejmě proto, že podle marockého práva se jakákoliv kritika krále přísně trestá, upozorňuje list. Na začátku srpna soud poslal muže, který krále kritizoval na Facebooku, na pět let do vězení.
Počet obětí pátečního zemětřesení v Maroku stoupl na 2497, uvedlo podle AFP marocké ministerstvo vnitra. Předchozí bilance uváděla 2122 mrtvých. Zraněných je 2467.
