Je devět hodin večer a bar Karina’s Club Lounge na ulici Crescent v centru Montréalu se začíná plnit lidmi. Desítky z nich si přišly poslechnout v pořadí již druhou debatu kandidátů na amerického prezidenta. S hrstmi popcornu a sklenicemi kanadského piva hlasitě komentují, co se na televizní obrazovce děje, tleskají či bučí v závislosti na tom, jak moc souhlasí s výroky kandidátů na prezidenta, respektive prezidentku - tedy Donalda Trumpa a Hillary Clintonové.
Mezi nimi je i Patrick Springer, osmnáctiletý student z Pensylvánie. “Je to zábava sledovat,” vysvětluje, proč se tento večer připojil ke svým krajanům, aby sledoval souboj prezidentských kandidátů. “Na druhou stranu je to i trochu děsivé,” pousměje se při narážce na Donalda Trumpa.
Patrick, který se do Montréalu přestěhoval před necelým čtvrt rokem, se řadí mezi zhruba 600 tisíc voličů s americkým pasem, kteří žijí v Kanadě a mohou podstatnou měrou zamíchat prezidentským osudím. Volit je pro něj přitom záležitostí cti a chuti podílet se na výsledku. Možná už i proto, že okrsek, z něhož pochází, je znám svou názorovou proměnlivostí, a tak právě jeho hlas může mít rozhodující vliv.
  |
Svou občanskou zodpovědností se ale Patrick, který se v minulosti podílel i na kampani Baracka Obamy, paradoxně řadí spíše k menšině. “Volební účast nebývá moc vysoká - jen asi pět procent Američanů žijících v Kanadě nakonec volí,” tvrdí s odkazem na data z roku 2012 Frances Boylstonová z odborného časopisu Inroads Journal.
Jak vzápětí doplňuje, za nízkou volební účastí stojí většinou povinná registrace. Ta se skládá z více kroků, není vždy úplně jednoduchá a navíc se v každém státě liší. Více tendencí volit tak mají dle jejího názoru spíše studenti a pracující, kteří se do Kanady přestěhovali jen na kratší období a stále mají pevné vazby na svou domovinu.
“Dlouhodobí rezidenti se často cítí více odtrženi a nejsou motivovaní projít celou proceduru registrace,” vysvětluje Boylstonová, která pochází z Jižní Karolíny a v Kanadě žije již přes 40 let. “Někteří lidé rovněž říkají, že raději zůstanou mimo radar a neregistrují se kvůli možnému zásahu amerických úřadů v otázce vybírání daní od Američanů žijících v zahraničí,” doplňuje s tím, že registrace by mohla upoutat nežádoucí pozornost úřadů.
Motivace voličů
Nalákat více voličů v zahraničí k volebním urnám, respektive k obálkám s volebními lístky, se tak mnohdy snaží místní pobočky jednotlivých stran. V případě demokratů jde o organizaci Democrats Abroad. Ve švédské pobočce této organizace se v minulosti angažovala i Boylstonová.
„Organizace se stará o podpůrné aktivity – v některých případech jde například o volání na vybraná čísla, psaní dopisů a motivování Američanů žijících v zahraničí k voličské registraci,“ vysvětluje. Mimo volby se pak členové scházejí, aby například společně oslavili státní svátky.
Republikánská strana přitom obdobné aktivity podniká také, podle Boylstonové ale ne v takovém měřítku jako demokraté. V tomto směru aktivní je například organizace Republicans Overseas, která byla založena teprve nedávno, v roce 2013. Misí organizace je podle jejího oficiálního motta „inspirovat a usnadnit 7,6 milionu Američanů žijícím v zahraničí, aby se zapojili do amerického demokratického politického procesu prostřednictvím voleb, briefingů a obhajováním politiky.“
Jak ostatně ukázaly již volby v roce 2000, činnost těchto organizací má smysl - hlasy Američanů žijících za hranicemi Spojených států totiž mohou mít rozhodující vliv. Kolik Američanů s trvalým bydlištěm v některém z kanadských měst nicméně nakonec svůj hlas odevzdalo, zatím není známo. Čísla by ale mohla být tentokrát vyšší než v minulosti. Ostatně podle Boylstonové mají kanadští Američané k volbě hned několik důvodů.
K tomu nejvíce očividnému, jímž je spjatost s domovinou, do níž se plánují (i když ne nutně) vrátit, tentokrát totiž navíc přibyla ještě jedna významná motivace: “Zvláště v letošních volbách jsou voliči silně pro, nebo proti kandidátům a cítí, že mají privilegium být těmi, kdo může odevzdat svůj hlas ve volbách, jejichž výsledek bude mít vliv i za hranicemi Spojených států,” podotýká expertka.
To potvrzuje i Patrick Springer. „Není to ani tolik o tom odvolit, ale spíše o tom zapojit se a pomoci budoucnosti,“ říká a dodává: “Znáš ten vtip o tom, jak Američané vždycky před volbami vyhrožují, že v případě určitých výsledků emigrují do Kanady? Tak tentokrát to myslí vážně.”
