Parlament nedokázal ve dvou pokusech zvolit novou hlavu státu, proto musel být podle ústavy rozpuštěn.
V dubnových volbách získali vládnoucí komunisté 60 mandátů v 101členném parlamentu, opozice však považuje tyto volby za zmanipulované. Když bouřlivé protesty mládeže z počátku dubna k požadovanému opakování voleb nestačily, blokovala opozice oba pokusy o zvolení dosavadní premiérky Zinaidy Greceaniiové novou hlavou státu, a prosadila tak pomocí ústavního ustanovení volby nové.
Ke zvolení prezidenta je totiž třeba 61 hlasů, a protože se žádný z opozičních poslanců nedal vládním táborem zlákat, skončily obě volby o jediný hlas neúspěšně.
Komunisté plánovali plynulé převzetí moci: končící prezident Voronin, který již funkci vykonával dvě volební období a nemůže znovu kandidovat, se komunistickou většinou dal zvolit předsedou parlamentu vzešlého z dubnových voleb. Jeho místo v čele státu měla zaujmout dosavadní premiérka Greceaniiová, považovaná za jeho věrného spojence.
Výsledek nových voleb lze jen těžko předvídat. Opozice se nedokázala shodnout na společné kandidátce, takže do červencových voleb nastupují tři opoziční strany liberálních demokratů, liberálů a sdružení Naše Moldavsko opět každá za sebe. Jejich přívrženci se rekrutují především z nespokojené mládeže a městských středních vrstev.
Většina obyvatel převážně zemědělského venkova však dosud volila komunisty. Dosavadní dominantním postavením komunistů otřásla až nynější globální krize. Nelze ale vyloučit, že komunisté se opět stanou nejsilnější stranou, jde jen o to, zda budou mít v novém parlamentu většinu a jak velkou.
