Porada redakce nakonec trvá přes tři hodiny. Vedle termínů, výběru témat a grafického rozvržení čísla mluví o zemřelých, raněných, pietních aktech a pohřebním obřadu. Zasedací místnost s ikonickým kulatým oknem, kde normálně probíhají každodenní porady redakce deníku Libération, nyní okupují přeživší novináři satirického časopisu. Prostor, do něhož vstupuje světlo pouze oním velkým oknem, je přetopený a zároveň se v něm intenzivně větrá kvůli kouři z cigaret.
Satirický časopis Charlie Hebdo má ve středu vyjít jako obvykle, avšak v mimořádném nákladu milion výtisků. Členů redakce, kteří středeční útok přežili, se ujal deník Libération, v jeho redakci kreslíři pracují na novém čísle:
«Bon, on fait le journal ?» #CharlieHebdo s'installe à «Libé», @isabellehanne a suivi la conf http://t.co/S8yST9g6H7 pic.twitter.com/k1N6icaTII
— Libération (@libe) 9. Leden 2015Opuchlé oči a popelavé tváře
Na rozlehlém kulatém stole jsou zapnuté počítače, zapůjčené mediální skupinou Le Monde. Sedí u nich Willem, Luz, Coco, Babouse, Sigolene Vinsonová, Antonio Fischetti, Zineb El Rhazouiová, Laurent Léger... Více než 25 lidí s popelavými obličeji a opuchlýma očima. Tvrdé jádro redakce, blízcí spolupracovníci i občasní přispěvatelé se zde sešli, aby připravili příští číslo časopisu Charlie Hebdo. To má vyjít v nákladu okolo milionu kusů, což je dvacetinásobek obvyklého objemu.
TEROR VE FRANCII Redaktoři Charlie Hebdo Patrick Pelloux a Luz se připojili k dalším blízkým... |
„Viděl jsem všechny, kteří jsou v nemocnici,“ zahajuje poradu šéfredaktor Gérard Biard. „Riss má poraněné pravé rameno, ale nerv je v pořádku. Bylo na něm znát, že má velké bolesti. První, co mi řekl, bylo, že si není jistý tím, jestli budeme moci časopis vydávat dál.“
Fabrici Nicolinovi, kterého útočníci zasáhli několikrát, „se daří lépe“, i když „samozřejmě hodně trpí“. Patrick Pelloux, lékař a zároveň sloupkař časopisu Charlie Hebdo, vysvětluje poranění čelisti dalšího novináře, Philippa Lançona, který pracuje i pro deník Libération. Webmaster Simon Fieschi byl „uveden do umělého spánku“. Mladá žena propukne v pláč. „Nesmíš si to dávat za vinu!“ uklidňuje ji Biard. Všichni tiše přitakávají hlavou. Vzlykající novinářka se jmenuje Sigolene Vinsonová a v době středečního dramatu se nacházela v redakci, ale teroristé ji ušetřili.
Biard přejde k těm, kteří při útoku přišli o život. Jak zorganizovat pohřební obřad? A státní pocty? S jakou hudbou? Opravdu bez vlajek? „Vyhněme se symbolům, které by se jim samotným příčily,“ navrhuje někdo z přítomných. „Byli zabiti lidé, kteří kreslili panáčky. Žádné vlajky. Obřad by měl vyjadřovat to, že šlo o běžné lidi s běžnou prací. Naši kamarádi jsou mrtví. To ale neznamená, že je budeme někde vystavovat.“ Všichni souhlasí.
K TÉMATU: |
Jedna z novinářek oznamuje, že v crowdfundingové kampani, kterou na internetu rozjeli neznámí lidé, se za sotva 24 hodin vybralo už 98 tisíc eur. Redakce Charlie Hebdo je zahlcena žádostmi o předplatné, které momentálně nezvládá zpracovávat. Velmi brzy by jí s tím ale měla začít pomáhat skupina Lagardere.
Můžeme se pustit do práce?
Slovo si bere právník časopisu Richard Malka. „Odevšad nám chodí peníze. Lidé nabízejí pomoc, prostory, pracovní sílu na administraci nových předplatitelů...“ „Obdrželi jsme podporu od mnoha médií,“ přizvukuje Christophe Thévenet, další právník periodika. „Dostáváme finanční dary, např. 250 tisíc eur od asociace Tisk a pluralismus, od ministryně kultury Fleur Pellerinové máme přislíbený milion eur... Finančně na tom budeme nejlépe, co jsme kdy byli!“ Thévenet ví, o čem mluví – je autorem stanov časopisu a pořádá jeho valné hromady. Během posledních několika měsíců vydal týdeník výzvu ke sbírce ve snaze zlepšit svou neutěšenou finanční situaci.
„Můžeme se pustit do práce?“ ptá se šéfredaktor Biard a je na něm vidět silné odhodlání. „Co tam dáme?“ „Nevím, o čem se teď vlastně mluví ve zprávách?“ táže se Patrick Pelloux. Nervózní pochichtávání. Biard pokračuje: „Přimlouvám se za to, abychom udělali v podstatě normální číslo. Aby to byl Charlie v takové podobě, v jaké ho čtenáři znají. Ne nějaké speciální vydání.“ „Jako by to ani nebolelo!“ nadhodí někdo další.
Někteří navrhují nechat bílá místa tam, kde by zesnulí kolegové obvykle měli článek nebo kresbu. Nakonec je ale většina proti. „Nechci, aby tam bylo fyzické prázdno,“ argumentuje Biard. „Z čísla musí být cítit přítomnost každého z nich. I Mustafy.“ Mustafa Ourrad, korektor listu, patří k dlouhé řadě těch, kteří při útoku zemřeli. „Takže mi tam nechte chyby,“ vtipkují Pelloux a další.
Vybrané titulní stránky listu Charlie Hebdo:
Titulní stránka týdeníku Charlie Hebdo ze září 2012. „Nám se nesmíte smát!“...
Karikatura s nadpisem „Mohamedův život - muslimský prorok“ byl na titulní...
Týdeník Charlie Hebdo ve středu vyšel s obálkou, kde je karikatura spisovatele...
„Korán je na nic, nedokáže zastavit ani kulky,“ stálo na titulní stránce...
Titulní stránka týdeníku Charlie Hebdo z února 2006. Mohamed na obálce říká:...
Kdyby se Mohamed dnes vrátil... Mohamed: "Jsem prorok, ty debile!". Terorista...
Ukažme všem, že žijeme!
„Pozor! Zemřel Fidel Castro!“ zahřmí Luz a ukazuje při tom vztyčené prostředníčky. O události (která se rychle ukáže jako nepravdivá) si čte na telefonu. Zpravodaj Laurent Léger se snaží stočit diskusi zpět k náplni příštího čísla: „Nemyslím si, že bychom měli publikovat nekrology, nebudeme z toho dělat čestné číslo.“
Redakce diskutuje o obsahu vydání. Gérard Biard: „Doufám, že nás lidi přestanou označovat za radikálně sekulární bandu, že na svobodu projevu už nebudou říkat,ano, ale‘.“ Laurent Léger: „Podle mě taky můžeme říct, že jsme v posledních letech byli hodně osamocení.“ Luz: „A měli bychom se zmínit o tom, co bude dál.“ Corinne Reyová: „Ukažme všem, že žijeme!“ Richard Malka: „A že kritiku náboženství nenecháváme stranou.“
Oči šéfredaktora časopisu Charlie Hebdo Stéphana Charbonniera provází průvod...
Časopis Charlie Hebdo je specifický tím, že není rozdělený na rubriky v pravém slova smyslu, ale na „místa“ určená pro konkrétního autora textů nebo kreslíře. Padá rozhodnutí, že na místech patřících zesnulým členům redakce se otiskne doposud nepublikovaný materiál. V čísle, jež se ve středu objeví na pultech trafik, tedy budou kresby Charbonniera, Cabuta, Wolinskiho, Honorého... Během hovoru jsou tu a tam slyšet vzlyky, propukající jako malé ohýnky v trávě, jež jsou vzápětí hašeny v náruči vedle sedícího kolegy. Vzájemné stisky rukou a skelné pohledy.
Francouzská ministryně pro kulturu a komunikaci Fleur Pellerinová.
Richard Malka najednou oznamuje jasným hlasem: „Právě dorazil premiér.“ Tým si povzdychne, rozptýlí se po místnosti a klábosí. Premiér Manuel Valls přichází v doprovodu ministryně pro kulturu a komunikaci Fleur Pellerinové, které se na hrudi skví samolepka s nápisem „Je suis Charlie“, následován hordou novinářů z dalších médií, asistentů a lidí odpovědných za komunikaci. Třese si rukou s přítomnými, krátce je informuje o policejní akci, která právě probíhá v městečku Dammartinen-Goële – „Útočníci jsou v pasti“ – a přeje jim „hodně odvahy“. Šéfredaktor Biard se odváží: „Už dobrý, novináři už odešli? Ministři taky? Co dáme na stranu 16?“ Jeho otázku přehluší sykot otvíraných plechovek s kolou, chroupání sladkého pečiva, zadržovaný pláč a policejní sirény dole na ulici.
Patrick Pelloux se ve svém koutku směje: „Totální chaos – redakční porada, jak má být. Jsme zpět!“
Francouzský list Libération (www.liberation.fr) uveřejnil reportáž Isabelle Hanne podle licence Creative Commons CC BY-SA 3.0, která umožňuje přetištění a další šíření materiálů chráněných autorským právem. Titulek a mezititulky jsou redakční.
