Ázerbajdžánské síly a proarménští separatisté se opět střetávají, a situace je více než napjatá. Ve středu Ázerbájdžán oznámil, že zahájil novou ofenzívu s názvem „operace pomsta“ proti Republice Arcach (mezinárodně neuznávaný stát arménských separatistů na území Náhorního Karabachu, s Arménií je propojen skrz Lačinský koridor).
Obvinil také separatisty, že zaútočili jako první a zabili jednoho ázerbájdžánského vojáka. Druhá strana zase tvrdí, že Azerové se zmocnili několika strategických výšin a údajně zabili dva Armény.
Celá oblast, o níž se znesvářené zakavkazské země přou už léta, má však být pod ochranou ruských mírových sil rozmístěných v rámci příměří, které v roce 2020 válku oficiálně ukončilo. Moskva je však stále víc zaměstnána svou invazí na Ukrajinu a nad jejím závazkem vůči Karabachu tak visí otazník.
Oblast Náhorního Karabachu na mapě. (1. ledna 2011)
List Politico uvedl, že Kreml údajně stáhl některé ze svých zkušenějších mírových sil a přesunul je právě na Ukrajinu. Místo nich nyní obsazují horské základny, které mají sloužit jako první místo k odražení provokací znepřátelených stran, mladí branci. U místních se tak pověst Ruska jako hlavního mírotvůrce pomalu bortí.
Ztrácí Rusko kontrolu?
Rusko je v obou zemích bývalého Sovětského svazu pravidelně přítomné fyzicky i v rozhovorech. Přestože Moskva od doby, kdy se tyto země staly plně nezávislými, v regionu s přestávkami plní roli mírotvůrce, frustrace místních obyvatel z Kremlu roste.
Na arménské straně panuje hněv z toho, že Rusko málo dohlíží na dodržování příměří, které samo pomohlo vyjednat. Stěpanakertský ombudsman pro lidská práva Gegham Stepanyan tvrdí, že Rusko netrestá Ázerbájdžán za porušování míru a Azerové toho využívají.
„V posledním roce a půl jsme svědky toho, že navzdory přítomnosti ruských mírových jednotek Ázerbájdžán pravidelně porušuje příměří a používá fyzickou sílu proti civilnímu obyvatelstvu,“ prohlásil ombudsman.
Na ázerbájdžánské straně zas mnozí dodnes obviňují Moskvu za výsledek příměří z roku 1994, které ukončilo první válku v Náhorním Karabachu, po níž zůstal region pod kontrolou proarménských jednotek.
Nové spory
Nedávná vzplanutí se soustředila na spor o Lačinský koridor, který je v současnosti jedinou silnicí spojující Arménii a Stěpanakert. Podle podmínek příměří z roku 2020 se Arménie zavázala vybudovat novou silnici. Po jejím dokončení se mají stěpanakertské síly stáhnout a Ázerbájdžán znovu získá kontrolu nad obcemi, kterými silnice prochází. Obě strany si však dohodu vykládají odlišně.
Předseda arménské bezpečnostní rady Armen Grigorjan ve středu řekl, že požadavek na uzavření Lačinského koridoru je „nezákonný“ a že „žádný plán zatím nebyl dohodnut“.
Hned druhý den Araz Imanov, vysoký ázerbájdžánský úředník v Karabašské hospodářské oblasti, pro Politico uvedl, že „problém spočívá v tom, že arménská strana musí dokončit alternativní cestu“.
Stěpanakertský ombudsman pak dodal, že Ázerbájdžán se pouze snaží Armény předčasně vyhnat ze stávajícího koridoru, a poznamenal, že dohoda dává Arménii tři roky na dokončení náhradní silnice. „Kdybychom skutečně chtěli vstoupit na tato území, jednoduše bychom na ně vstoupili pěšky,“ vysmál se ombudsmanovi Imanov.
Nová silnice však zdaleka není tím jediným, co i nadále rozdmýchává už tak křehké vztahy. V rozhovoru pro Politico tvrdil ázerbájdžánský ministr obrany Anar Eyvazov, že Arménií podporované arcachské síly operují na jeho území. Tyto „nelegální oddíly“ podle něj zahájily při nedávném střetu palbu jako první a zabily jednoho vojáka. A učinil slib: „Protiopatření budou ještě drtivější“.
Stěpanakert však trvá na tom, že jeho síly nejsou vázány podmínkami dohody z roku 2020. A mezi místním obyvatelstvem panují obavy z etnických čistek, pokud se vojska stáhnou a ázerbájdžánská armáda se přesune do města. Arméni ve Stěpanakertu se nyní jednoduše obávají, že je čeká stejný osud jako Azery.
EU může být novým mírotvůrcem jen stěží
Vzhledem k tomu, že obě strany roli Ruska zpochybňují, snaží se v poslední době tuto roli převzít EU. V květnu Brusel hostil arménského premiéra Nikola Pašinjana a ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, aby jednali o tom, jak zabránit budoucím střetům. Vzhledem k tomu, že EU však není na místě významně přítomná, není ani schopná prosadit dodržování podmínek křehkého příměří.
Stěpanakert také poukázal na to, že EU již dříve odsoudila Ázerbájdžán za „politiku vymazávání a popírání arménského kulturního dědictví v Náhorním Karabachu a jeho okolí“, a vyzval ji, aby v dohodě trvala na ustanoveních, která by pomohla zachovat status quo. Žádná nová formulace v tomto smyslu však nepřišla.
Toivo Klaar, zvláštní zástupce EU pro jižní Kavkaz, ve středečním prohlášení uvedl, že blok je „odhodlán prohloubit svou angažovanost v mírovém procesu“ a pomoci „obrátit list za desetiletími svárů“. Na úpatí Náhorního Karabachu se však takové diplomatické řeči zdají být na pozadí vznikajícího konfliktu opět vzdálené.
11. října 2020 |
