Pokud by se vůbec někdy běloruský prezident Alexandr Lukašenko odhodlal odejít do penze - nebo by k tomu byl donucen - mohla by ho za současné politické konstelace nahradit žena, soudí někteří znalci běloruského prostředí. A nabízejí i „horkou“ kandidátku.
Třiatřicetiletá Natalia Petkevičová je sice záhadná a tajuplná osoba, je ale také nejmocnější ženou v zemi. A ve vlivu na současnou hlavu státu se může poměřovat i s nejvýše postavenými mužskými protějšky. Ruské sdělovací prostředky ji dokonce již začaly označovat za Lukašenkovu „možnou nástupkyni“. Petkevičová je zástupkyní šéfa prezidentské administrativy, což ji do rukou dává velkou moc. Podobně jako další běloruští politici se ale také dostala na seznam těch, kteří mají zákaz vstupu do zemí EU a Spojených států.
Každopádně je to ona, kdo zdůvodňuje a komentuje rozhodnutí Alexandra Lukašenka - včetně těch nejabsurdnějších - a kdo údajně i nabádá svého šéfa k tvrdým zákrokům proti opozici.
Fámy a otazníky Je pohledná a možná ještě víc ctižádostivá. Narodila se v roce 1972 v Minsku a absolvovala právnickou fakultu místní univerzity. Prakticky nic víc ale o ní není známo. Nikdy nedává rozhovory, které by se týkaly její osoby a soukromí.
Fám o ní naopak koluje dostatek. Například se i proslýchalo, že je Lukašenkovou milenkou. Běloruský vůdce totiž svou zákonnou manželku na veřejnosti prakticky neukazuje.
Do toho ale nezapadá, s jakým uznáním Petkevičová mluví o svém manželovi. V jednom z mála televizních vystoupení řekla: „Jsem velmi vděčná svému manželovi a synovi Filipovi za to, že se s takovým porozuměním dívají na mou oddanost práci.“ O jejím manželovi je známo jen to, že je generálním ředitelem státního podniku Národní sportovní loterie.
Byť Petkevičová vypadá sympaticky, chová se prý odměřeně a při jednání s lidmi je tvrdá až chladná. V současnosti má údajně větší moc, než kterýkoliv ministr: Lukašenko ji například učinil zodpovědnou za činnost komise pro udělování milostí.
Pozorovatelé soudí, že Petkevičová by mohla být přijatelná i pro Moskvu. Běloruský prezident je totiž pro Kreml stále méně stravitelnější. Po čtvrtečních výrocích o tom, že Bělorusko „ se nikdy nestane součástí Ruska“, se v Moskvě například opět ozvaly hlasy, že příliš blízké vztahy s Minskem Rusko diskreditují.
