Po celou dobu byla svým věznitelem držena ve sklepní místnosti bez oken o rozměrech osmi čtverečných metrů.
Kampuschová v interview nepřímo popírá domněnku, že si na své věznění zvykla a ke svému vězniteli si našla do jisté míry pozitivní vztah. Experti v této souvislosti mluví o tak zvaném stockholmském syndromu.
O svém únosci, 44letém Wolfgangu Priklopilovi, Kampuschová uvedla: „Napadaly mě hrozné myšlenky... Někdy jsem snila o tom, že kdybych měla sekyru, usekla bych mu hlavu.“ Priklopil poté, co od něj jeho oběť utekla, spáchal sebevraždu.
Dívka v rozhovoru vzpomíná na zoufalství, které pociťovala. „Stále znovu jsem se ptala sama sebe, proč se to z mnoha milionů lidí muselo stát právě mně. Pořád jsem si říkala: Přece jsem se nenarodila jen proto, abych byla zavřena a můj život byl zcela zničen. Zoufala jsem si nad tou nespravedlností. Po celou dobu jsem se cítila jako nějaká ubohá slepička, zavřená v nepatrné kleci pro nosnice v drůbežárně,“ řekla v rozhovoru pro News Natascha Kampuschová.
Kampuschová v interview nepřímo popírá domněnku, že si na své věznění zvykla a ke svému vězniteli si našla do jisté míry pozitivní vztah. Experti v této souvislosti mluví o tak zvaném stockholmském syndromu.
O svém únosci, 44letém Wolfgangu Priklopilovi, Kampuschová uvedla: „Napadaly mě hrozné myšlenky... Někdy jsem snila o tom, že kdybych měla sekyru, usekla bych mu hlavu.“ Priklopil poté, co od něj jeho oběť utekla, spáchal sebevraždu.
Dívka v rozhovoru vzpomíná na zoufalství, které pociťovala. „Stále znovu jsem se ptala sama sebe, proč se to z mnoha milionů lidí muselo stát právě mně. Pořád jsem si říkala: Přece jsem se nenarodila jen proto, abych byla zavřena a můj život byl zcela zničen. Zoufala jsem si nad tou nespravedlností. Po celou dobu jsem se cítila jako nějaká ubohá slepička, zavřená v nepatrné kleci pro nosnice v drůbežárně,“ řekla v rozhovoru pro News Natascha Kampuschová.
