„No, jsem tady. Nikdo neví, kdy zemře,“ řekl v reakci na spekulace o své smrti ve zhruba hodinovém rozhovoru. Castro jinak o svém zdravotním stavu nemluvil, ani o vyhlídkách na svůj případný návrat k moci. Podobně jako ve svých novinových článcích, kterých od konce března již napsal přes čtyřicet, hovořil o globálních problémech současného světa. Opět se pustil do kritiky politiky Spojených států (Washington podle něj chystá útok na Írán), opřel se i do bývalé britské šéfky vlády Margaret Thatcherové. Aby dokázal, že je rozhovor aktuální, přečetl několik pasáží z knihy bývalého guvernéra americké centrální banky (Fed) Alana Greenspana, která vyšla uplynulý týden.
Raúlova výzva ke kritice
O možné smrti Fidela Castra se ale již nehovoří jen v exilu. Lázaro Barredo Medina, šéfredaktor státního deníku Granma, jenž je hlásnou troubou režimu, nedávno odmítl pověsti o uložení Fidelova těla do mauzolea, které se prý již buduje.
„Fidel nebude umístěn do mauzolea po vzoru Lenina,“ řekl Barredo s tím, že místo posledního odpočinku si comandante vybere sám. „Záleží jen na jeho vůli,“ dodal novinář. I když Barredo dále hovořil o tom, že Fidel se podílí na zásadních rozhodnutí vlády, jeho slova naznačují, že se vůdce přinejmenším již plně nechopí moci.
Dalším zjevným ukazatelem, že se poměry na Kubě přece jen trochu mění, jsou poslední rozhodnutí Raúla Castra, který od svého bratra „dočasně“ převzal moc loni v červenci. Raúl nařídil, aby stát platil více peněz domácím producentům mléka a masa, povolil také dovoz DVD přehrávačů a hracích konzolí. Jásat mohou i provozovatelé amerických aut z 50. let, protože na Kubu by se nyní měly začít dovážet i náhradní díly. Starobylé vozy s klasickými oblými blatníky dnes mají například běžně motor z volhy či moskviče. Očekává se přitom, že by Raúl mohl přijít i s dalšími „úlevami“. Například s tím, že zruší zákaz vstupu do turistických hotelů. Kubánci si rovněž stěžují na nízké platy, nefungující hromadnou dopravu či na tvrdý trest 30 let vězení za zabití krávy. O tom všem se nyní podle místních médií na výzvu Raúla vede veřejná debata na pracovištích či v sousedstvích. Dočasný vůdce totiž volá po „konstruktivní společenské debatě“.
„Lidé hovořili o mnoha problémech v jejich životech v tak velké míře, jako nikdy předtím,“ řekl pro agenturu Reuters nejmenovaný člen komunistické strany, který byl přítomen jedné takové schůzce. Kubánka Lariza, prodavačka kávy, vypověděla, že zpočátku nechtěl na mítinku v její čtvrti nikdo mluvit. „Pak nás ale vyzvali, abychom se otevřeně vyjádřili k problémům, které nadnesl Raúl,“ řekla Lariza.
Z citací dalších kádrů i obyčejných Kubánců z ulice je ale patrné, že o některých tématech, jako je třeba propuštění politických vězňů či povolení opozičních skupin, se mlčí. Je třeba navíc dodat, že Raúlova výzva ke kritické debatě není na komunistické Kubě ničím novým. Podobné kampaně zahájil na konci 80. let a v polovině 90. let sám Fidel. A někteří příliš hlasití kritici za svou otevřenost tehdy zaplatili vězením či ztrátou zaměstnání.
