Popáté v historii získal Nobelovu cenu za mír člověk, který je zároveň ve vězení. K ocenění jednapadesátileté lidskoprávní aktivistky a bývalé novinářky Narges Mohammadíové došlo nedlouho poté, co v její rodné zemi Íránu uplynul rok od mediálně známé smrti kurdské studentky Mahsy Amíníové.
Ta zemřela ve vazbě poté, co ji zatkla mravnostní policie kvůli porušení pravidel oblékání. Policisté vinu popřeli, ale podle veřejnosti byla důvodem její smrti policejní brutalita. Írán následně zasáhly protestní bouře, které režim v Teheránu horko těžko krotil.
Nobel míří za mříže. Mohammadíová tak trochu supluje Rushdieho |
„Letošní Nobelova cena je také vyznamenáním statisíců lidí, kteří v předešlém roce demonstrovali proti íránskému teokratickému režimu, jenž diskriminuje a utiskuje ženy,“ připomněl v pátek i Nobelův výbor.
Nezlomná trestankyně
Sama Mohammadíová, která vyrůstala v menšinových kurdských oblastech v Íránu, byla k osmi letům vězení odsouzena loni v lednu. Policisté ji zatkli v listopadu 2021 za účast na vzpomínkové akci za oběti protivládních protestů v roce 2019. I za mřížemi teheránské věznice Evín přitom bojuje proti povinnému zahalování, trestu smrti a odsuzuje sexuální násilí ve vazbě. Loni v prosinci, když se napříč zemí konaly demonstrace na podporu Amíníové, ve zprávě zveřejněné britskou stanicí BBC podrobně popsala sexuální a fyzické zneužívání zadržených žen v íránských věznicích.
Sama v nich byla už několikrát. „Íránský režim ji třináctkrát zatkl, pětkrát ji shledal vinnou a odsoudil ji k celkem 31 letům vězení a 154 ranám bičem,“ uvedli zástupci Nobelova výboru s tím, že Mohammadíová za svůj statečný boj za svobodu projevu a právo na nezávislost zaplatila obrovskou cenu.
Mohammadíová je hrdinka, Nobelova cena je v dobrých rukou, chválí čeští politici |
Poprvé byla ve vězení rok na konci 90. let. Nejdéle pak osm a půl roku (z původních deseti) až do roku 2020 za ohrožování bezpečnosti země, šíření protivládní propagandy a vedení nelegální skupiny v podobě íránského Centra obránců lidských práv (DHRC). Mohammadíová je v této Teheránem zakázané organizaci viceprezidentkou. Zakladatelkou centra je jiná íránská laureátka Nobelovy ceny za mír, právnička Šírín Ebadíová. Ta dostala cenu v roce 2003 a od roku 2009 žije v londýnském exilu.
Nebyla největším favoritem
Nobelův výbor letos vybíral ze 351 navržených kandidátů – 259 jednotlivců a 92 organizací. Šlo o druhý nejvyšší počet v historii hned za rokem 2016, kdy bylo kandidátů nominováno 376.
Největšími favority na zisk ocenění byli letos dle zahraničních sázkových kanceláří ještě před vyhlášením ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, ruský opozičník Alexej Navalnyj či vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská nebo ujgurský představitel Ilham Tohti. Ten byl v roce 2014 zatčen a odsouzen čínským režimem na doživotí za podněcování separatismu.
Z institucí měly být hlavními adepty Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (ICJ) a Světová zdravotnická organizace (WHO). Na Mohammadíovou se kurz pohyboval okolo hranice 16:1 a řadil ji v podstatě až do třetího sledu favoritů.
Nobelovu cenu za mír dostala vězněná aktivistka, která bojuje za lidská práva |
Loni ocenění získal též vězněný člověk. Byl jím Ales Bjaljacki, běloruský disident a zakladatel organizace Vjasna – největší lidskoprávní organizace působící v Bělorusku od roku 1996. Bjalacki byl pravomocně odsouzen na deset let letos v březnu za údajné pašování, prý související s daňovými úniky, a organizaci akcí narušujících veřejný pořádek. Držitelem Nobelovy ceny za mír se vloni stala i ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. Letos je laureátkou pouze Mohammadíová.
Ta je mimo jiné i matkou dvojčat a držitelkou řady dalších mezinárodních cen. Letos například dostala cenu Olofa Palmeho za zásluhy o ochranu lidských práv, o mír a bezpečnost. Manžel Mohammadíové i s dětmi žije v exilu ve Francii. „Za 24 let manželství jsme spolu prožili pět nebo šest let,“ popsal těžký život rodiny loni pro agenturu AFP.
