Dvě největší politická uskupení, tedy SPD a CDU/CSU, tradičně pro volby do Spolkového sněmu staví svého kandidáta. Záměrem tohoto kroku přitom je nabídnout voličům osobu, se kterou by se mohli identifikovat. Celá kampaň je pak personalisovaná, což při dobrém výběru kandidáta může přispět k její větší čitelnosti a zároveň i k dobrému výsledku.
Příští spolkové volby jsou v Německu na programu až v roce 2013, přesto se již v SPD mluví o tom, kdo by mohl být vhodným kandidátem na kancléře. Nejčastěji se nyní skloňuje jméno bývalého ministra financí Peera Steinbrücka. Ten je všeobecně uznávaný kvůli svým odborným schopnostem i bystrému intelektu. Zádrhel však spočívá v tom, že Steinbrück by podle serveru týdeníku Der Spiegel nešel do souboje, ve kterém by neměl naději na úspěch.
A za současné konstelace, kdy si postkomunistická Levice drží stabilní voličskou popularitu, by se mohlo stát, že SPD a jejich pravděpodobný koaliční partner Zelení nebudou mít potřebnou většinu. Steinbrücka limituje i to, že má velké vnitrostranické nepřátele, zejména v levém křídle strany.
Kromě něj padají ale i další jména. Šéfa SPD Sigmara Gabriela, který by na kancléřský post měl jistě zálusk, omezuje, že není v obyvatelstvu až tolik oblíbený. Do souboje o hlavní vládní křeslo se proto Gabriel asi pustí spíše z nouze, když nebude na obzoru žádný jiný kandidát.
Variantou stále nicméně představuje i bývalý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, který se o kancléřský post ucházel při minulých volbách v roce 2009. Otázkou však je, zda Steinmeier vůbec bude chtít kandidovat. Neúspěch SPD byl úzce spjat s jeho jménem, navíc by se prý spokojil klidně jen s nějakým ministerstvem. Pro případnou kandidaturu by ale naoapk hovořilo třeba to, že nynější šéf poslanecké frakce si dokázal přes počáteční skepsi získat na vnitrostranické půdě potřebný respekt. ČLÁNEK NAJDETE ZDE
Steinmeier si navíc užívá nebývalé oblíbenosti u občanů. Podle nejnovějšího průzkumu je nejdůvěryhodnějším německým politikem. Naopak kancléřka Angela Merkelová (CDU) o místo na čele tohoto žebříčku přišla. Příčina vězí mimo jiné v lavírování spolkové vlády v jaderné politice i v rozhodnutí nezúčastnit se spojeneckého zásahu proti Libyi, což bylo hojně kritizované. VÍCE SE DOČTETE ZDE
