„Jak jste nás našel?“ ptá se překvapeně tajemnice. „Určitě víte, že na rozhovor je nutné povolení ministerstva zahraničí,“ dodává. Nakonec však přece jen setkání se svým nadřízeným zprostředkuje. „Ale žádnou politiku prosím,“ určí si základní podmínku.
Už samotný fakt, že v Íránu žijí Židé - a navíc se ke své víře mohou otevřeně hlásit - může být pro někoho překvapením. Země, jejíž prezident opakovaně vyzývá k vymazání Izraele z mapy světa a s oblibou veřejně popírá holokaust, přece nemůže být pro vyznavače judaismu zrovna zemí zaslíbenou. Ve skutečnosti je tomu ale jinak.
„Vláda je ráda, že žijeme podle Tóry, a podporuje nás,“ říká předseda Teheránského židovského výboru Rahmatolláh Raffi. „Politice se snažíme vyhýbat, zabýváme se kulturou, sportem, výchovou. Vláda Íránské islámské republiky nás podporuje nemalou částkou, stejně jako ostatní náboženské skupiny, a my jsme jí za to vděční,“ dodává opatrně Raffi.
V 70milionovém Íránu žije přibližně 22 tisíc Židů, z toho téměř polovina - asi 10 tisíc - v hlavním městě Teheránu. Komunita má vlastní školy, nemocnici i pečovatelský dům a provozuje kluby pro mládež či ženy. Kromě vládní podpory, která v přepočtu činí 300 tisíc amerických dolarů ročně, vlastní i řadu nemovitostí a pozemků, z nichž financuje svou činnost. „Peníze ze zahraničí nedostáváme, nepotřebujeme je,“ doplňuje Raffi.
A jak se žije náboženské menšině v šíitském teokratickém režimu, kde 98 procent obyvatelstva tvoří muslimové? „To víte, diskriminace existuje všude na světě, my ji však příliš nepociťujeme,“ tvrdí Raffi. Jako příklad nicméně uvádí zákaz služby v armádě. „Před revolucí, za šáhova režimu, jsme měli dokonce plukovníka, teď je nám práce v armádě zapovězena. Na povinnou dvouletou vojnu však musíme.“
Neprodejná identita
Po islámské revoluci v roce 1979 opustilo Írán přes 50 tisíc Židů. Odešli zejména do USA a do Izraele. V Teheránu se narodil například současný izraelský ministr dopravy Šaul Mofaz nebo bývalý prezident Moše Kacav. 
I v současnosti se některé světové židovské organizace snaží vystěhovalectví svých souvěrců podporovat. V minulém roce například nabízel jeden vídeňský fond podporovaný Izraelem pět tisíc britských liber každému, kdo se rozhodne Írán opustit. Vedení teheránské komunity to však tehdy označilo za „dětinské politické lákadlo“ a upozornilo, že identita íránských Židů je neprodejná - svoji zemi prý milují a patří k ní již stovky let.
„Naše vláda jasně rozlišuje mezi politickým sionismem a židovstvím,“ snaží se Raffi vysvětlit nekompromisní vztah íránských vůdců k Izraeli. „Výpady vůči Izraeli jsou politika. My ale žádné problémy nemáme, jsme Íránci.“
Režim si na svém dobrém vztahu k místním Židům dává záležet. Mají ústavou zaručené místo poslance v parlamentu a v roce 2003 tehdejší prezident Mohammad Chátamí dokonce navštívil teheránskou synagogu, kde se sešel s hlavním rabínem Jusefem Cohenem. Koblíbeným návštěvníkům současného íránského prezidenta Ahmadínežáda zase patří ultraortodoxní Židé z jeruzalémské organizace Neturej Karta, která odmítá sionismus i stát Izrael, a svému hostiteli tak vždy ráda poslouží ke zdařilé propagandě.
Nepřítel číslo jedna
Zatímco své Židy si teheránský režim hýčká, „sionisté“ reprezentovaní Izraelem a jeho spojenci jsou pro islámskou republiku úhlavním nepřítelem. Každoroční „Den Jeruzaléma“, kdy si muslimové připomínají boj Palestinců proti izraelské okupaci, byl prezidentem Ahmadínežádem minulý týden dokonce prohlášen za součást kulturního dědictví íránského národa.
O nutnosti „boje proti sionismu“ Íránce přesvědčují velkoplošné plakáty ve všech větších městech. Na nedávném knižním veletrhu v Teheránu mohli zase návštěvníci kromě výstavy kaligrafií či náboženských knih z celého muslimského světa nalézt i rozsáhlou expozici protiizraelské literatury. Při vstupu nejdřív pošlapali vlajku židovského státu roztaženou po zemi a hned poté se z informačních panelů dozvěděli, jaké nadnárodní společnosti je potřeba kvůli „podpoře sionismu“ bojkotovat. Nechyběl ani detailní rozbor dolarové bankovky vysvětlující „židozednářský“ základ Spojených států.
A co si o této propagandě myslí běžní Íránci? Namátkou lze citovat 30letého Mohammada ze středoíránského Jazdu. Pozorně se rozhlédne a pak pomalu odpoví: „(Prezident) Ahmadínežád hrozně rád mluví, ale jsou to jen a jen slova. Nemyslím si, že by chtěl zaútočit na Izrael. Dobře ví, že tam žije spousta Íránců, byť emigrantů. A přece nebude zabíjet vlastní lidi.“
|
Židé v Íránu Židé žijí na území dnešního Íránu asi 2700 let, v zemi je i několik poutních míst judaismu - hrobky velkých rabínů či královny Ester. Nyní v Íránu žije asi 22 tisíc Židů, nicméně jejich počet stále klesá - hlavně kvůli emigraci do USA a Izraele. Na rozdíl od ostatních Íránců mohou místní Židé navštěvovat Izrael - byť přes třetí zemi. Podle Washingtonu čelí íránští Židé ve své zemi rozsáhlé diskriminaci, představitelé íránské židovské obce to však odmítají a k vládě islámské republiky jsou loajální. |
