Pinochetův režim: ekonomická stabilita, jíž padly za oběť tisíce lidí

Lidovky.cz: Jaká situace panovala v Chile na začátku 70. let?
Na počátku 70. let 20. století se Chile nacházelo v ekonomickém rozvratu, který způsobila populistická opatření levicové vlády Salvadora Allendeho. Kvůli znárodňování přicházeli lidé o práci i půdu, na trhu chyběly základní suroviny – v zemi byl tehdy po vzoru komunistické Kuby zaveden přídělový systém. Během několika let vzrostla inflace a životní náklady o několik set procent! Pro Chilany, kteří byli dlouhodobě zvyklí žít v ekonomicky stabilním státě, to byl šok. Zemi zachvátila vlna stávek a protivládních demonstrací. Stávkovali řemeslníci, podnikatelé, studenti, učitelé a dokonce i dělníci a horníci, kteří původně levicovou vládu prezidenta Allendeho podporovali.

Události, jež Pinochetovu puči předcházely, sugestivním způsobem popisuje chilská spisovatelka Isabel Allendeová (neteř prezidenta Allendeho) ve své autobiografické knize Paula (doposud vyšla pouze ve slovenštině). Dočteme se zde například o dlouhých frontách na chleba či o události známé jako pochod prázdných hrnců. V roce 1971 se chilské ženy, roztrpčené nedostatkem jídla a domácích potřeb, vydaly během státní návštěvy kubánského vůdce Fidela Castra do ulic a na protest proti nedostatečnému zásobování domácího trhu bušily vařečkami do prázdných hrnců a jiných kuchyňských nádob.

Lidovky.cz: Co se stalo 11. září 1973?
Allendeho vláda reagovala na vzniklou situaci tak, že vyhlásila výjimečný stav a do ulic vyslala vojáky. Prezident jmenoval do čela pozemních vojsk Augusta Pinocheta, což se mu později stalo osudným. V armádě, jež byla tradičně konzervativní, totiž dlouhodobě sílily protivládní tendence, až se mezi jejími hlavními představiteli vynořila myšlenka na provedení vojenského puče. Pinochet, který zpočátku ideu vojenského převratu odmítal, se na poslední chvíli k pučistům připojil.

Vojáci a hasiči vynášejí z paláce La Moneda tělo Salvadora Allendeho (11. září 1973)

Podařilo se mu dostat do čela puče a 11. září 1973 armáda pod jeho vedením napadla prezidentský palác La Moneda, což znamenalo faktický konec vlády Lidové jednoty. Za nevyjasněných okolností zemřel při tomto útoku i prezident Salvador Allende. Dlouho nebylo jasné, zda se zabil sám, nebo byl zavražděn, a mezi Chilany kolovala o jeho smrti řada pověstí. Nedávné vyšetřování však prokázalo, že se zastřelil.

Historické okamžiky: Pinochetův převrat v Chile

Lidovky.cz: Proč se k moci dostal právě Pinochet?
V Pinochetově cestě vzhůru paradoxně sehrál největší roli prezident Allende, který Pinocheta, díky jeho pověsti spolehlivého, apolitického muže, který vždy poslouchá rozkazy, sám jmenoval do čela chilské armády.

Generál Augusto Pinochet (vlevo) s tehdejším chilským prezidentem Salvadorem Allendem (23. srpna 1973)

Pinocheta k roli vůdce předurčovala jeho vynikající vojenská kariéra. A také jeho osobnost, o níž mnohé vypovídá skutečnost, že se Pinochet otevřeně hlásil k odkazu španělského diktátora Francisca Franca, jehož považoval za svůj veliký vzor. Pinochet byl také velký vlastenec a v Allendeho vládě, jež nastolila v zahraniční politice pro-sovětský kurz, spatřoval přímé ohrožení suverenity Chile jakožto samostatného státu. Aby zamezil komunistickému puči, rozhodl se raději pro puč vojenský. Ostatně Pinochet po celou dobu trvání vojenské diktatury vystupoval jako obránce demokracie a nepřítel komunismu.

Lidovky.cz: Pinochetův režim je označován jako diktátorský. Z jakého důvodu?
Zatímco v demokratických státech jsou za normálních okolností legislativní, soudní a výkonná moc odděleny, v Chile soustředila zákonodárnou a výkonnou moc do svých rukou vojenská junta, jíž předsedal Pinochet. Ta po převratu zavedla cenzuru, rozpustila parlament, pozastavila platnost ústavy a činnost opozičních levicových politických stran, proti nimž ihned zahájila represivní kampaň.

Vzpomínka na Chilany, kteří se stali obětí vlády vojenské junty

Odpůrci Pinochetova režimu museli odejít z veřejného života a byli zatýkáni a mučeni. Tato praxe je měla zastrašit. Nechvalně proslulou se stala zvláště činnost tajné policie DINA (Dirección de Inteligencia Nacional), jejíž členové si pro své oběti přijížděli v civilu a v automobilech postrádajících jakékoli označení. To mělo příbuzným a jiným svědkům znemožnit jednak oficiálně se proti takovému postupu ohradit, jednak dopátrat se zatčených jako takových.

Lidovky.cz: Nicméně ekonomická situace se za Pinochetovy vlády zlepšila...
Ano, je třeba přiznat, že Pinochetova hospodářská politika byla úspěšná. O tom jednoznačně vypovídají čísla. Pinochet přivedl zpět do Chile zahraniční investory, rozvolnil trh a pomocí řady liberálních opatření podpořil domácí podnikání a znovu tak nastartoval chilskou ekonomiku. Ruku v ruce s ekonomickým rozmachem však šel růst sociálních nerovností: zatímco představitelům tradičních elit se opět dařilo, sociální situace chudých obyvatel měst i venkova se v mnohém zhoršila. Hospodářský a společenský přínos Pinochetovy politiky tak není jednoznačný.

Lidovky.cz: A Pinochetova zahraniční politika? Jaký postoj zaujal k chilskému režimu svět?
Pinochet je dnes celosvětově považován za diktátora a mnozí jej dokonce označují za zločince. Přesto vystupoval nejen v zahraničí, ale i na domácí půdě jako zapálený obhájce demokracie a nepřítel komunistické ideologie. Je logické, že ve světě rozděleném studenou válkou se taková politika setkala se sympatiemi západních mocností, zejména USA a Velké Británie. Je třeba také podotknout, že historie Chile byla jak s Brity, tak s Američany spjata již od počátku samostatné chilské státnosti. Spojené státy a Británie měly navíc v zemi své ekonomické zájmy.

Tanky v ulích Santiaga de Chile (11. září 1973)

Lidovky.cz: Jak byste charakterizovala působení protirežimní opozice?
Velká část protirežimní činnosti byla nenásilná. Soustřeďovala se zejména na shromažďování a archivování informací o zmizelých, neboť chilské úřady, zejména ministerstvo vnitra a soudy, existenci těchto případů dlouhodobě popíraly. Pomáhalo se také rodinám obětí. V Chile ovšem existoval i ilegální komunistický odboj, který se například v roce 1986 pokusil spáchat na Pinocheta atentát. Pinochet však za cenu smrti několika členů tělesné stráže vyvázl živý.

Lidovky.cz: Za jakých okolností přišel Pinochet o moc?
Konec Pinochetova režimu je zajímavou a v dějinách západního světa zcela ojedinělou kapitolou. Pinochetova vláda zorganizovala v roce 1989 referendum o budoucnosti chilského státu, které o rok později následovaly svobodné demokratické volby. Ve volbách kandidoval i sám Pinochet. Byl však poražen a musel předat vládu křesťanskodemokratickému politikovi Patriciovi Aylwinovi. Ten se tak po dlouhých 17 letech stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Chile.

Vládní jednotky se vzdávají pučistům (11. září 1973)

Lidovky.cz: Jak vnímá Pinochetův režim dnešní Chile? Vypořádala se země se svou minulostí?
Pinochet i jeho vláda jsou kontroverzní a dodnes rozdělují chilskou společnost - zatímco Západ Pinocheta vesměs jednoznačně odsoudil, pro obyvatele Chile je tato otázka citlivější. Obecně lze říci, že v 90. letech převládalo vůči Pinochetově postavě mlčení a smířlivé postoje, o čemž svědčí i skutečnost, že generál mohl zůstat na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy byl jmenován doživotním senátorem. Změna nastala v novém tisíciletí, když byl Pinochet na popud Španělska ve Velké Británii zatčen a byl s ním zahájen soud pro zločiny proti lidskosti. I když byl z politických důvodů nakonec vydán zpět do Chile, kde ho přijali se všemi náležitými poctami, skutečnost, že jeho vláda a jeho osoba byly veřejně a nahlas spojeny se zločiny proti lidskosti, způsobily v chilské společnosti změnu. Země zahájila soudní procesy s představiteli vojenské diktatury (včetně procesu s Pinochetem, který však zemřel dříve, než mohl být soud ukončen), které odhalily celou řadu zločinů Pinochetova režimu. Nastavily tak chilské společnosti zrcadlo a umožnily jí postavit se své minulosti čelem. Dokazuje to i nedávné prohlášení chilské justice, která se omluvila za svůj liknavý přístup k obhajobě lidských práv a svobod v průběhu vojenské diktatury.

"Pravdu a spravedlnost!", žádají příbuzní těch, kteří byli popraveni či umučeni za generála Pinocheta

Lidovky.cz: V Česku mnozí nostalgicky vzpomínají na období před Listopadem. Setkáme se s podobným fenoménem i v Chile?
Rozhodně ano. Když Pinochet v roce 2006 zemřel, přišlo se s ním rozloučit několik desítek tisíc Chilanů. K odkazu Pinocheta se navíc více či méně otevřeně hlásí i chilská pravice, zejména konzervativní strana UDI (Unión Demócrata Independiente) neboli Nezávislá demokratická unie. I když se Pinochetova vláda dopustila nesporných zločinů proti lidskosti - uvádí se, že za Pinochetova režimu bylo zavražděno několik tisíc lidí, několik desítek tisíc lidí bylo mučeno a několik set tisíc lidí emigrovalo –, vyznačoval se jeho režim ekonomickou stabilitou a bezpečností, jež jsou v zemích latinskoamerického kontinentu nevídané. Je třeba také říci, že počet obětí jiných latinskoamerických vojenských diktatur, například v Argentině, byl mnohonásobně vyšší. K paralele s komunistickým Československem: ta se sice nabízí, ale srovnání s brutalitou zločinů chilské vojenské diktatury snesou v naší historii snad jen 50. léta 20. století. Ostatně řekla bych, že Latinská Amerika včetně Chile je tak svébytný a velkolepý kontinent, že srovnávat jeho historii s dějinami malé středoevropské země není možné.