Politik, jehož dohnala minulost

Kurt Waldheim, který včera ve věku 88 let zemřel na zástavu srdce, zůstane v paměti Rakušanů jako člověk, který polarizoval veřejné i světové mínění. I s nálepkou člena NSDAP se mu podařilo vyhrát prezidentské volby, většina zemí v čele se Spojenými státy se ale od něj na vrcholu jeho kariéry distancovala.

Budoucí diplomat a politik se narodil v roce 1918 v Dolním Rakousku. Když vypukla druhá světová válka, byl nejdříve povolán k wehrmachtu na území Sovětského svazu. Ve 23 letech se potom jako důstojník dostal do řecké Soluně, kterou obsadil generál Alexander Löhr. S tímto velitelem byl následně Waldheim nasazen v Jugoslávii.

Jak koncem 80. let konstatovala mezinárodní komise historiků, neměl Waldheim přímý vliv na deportaci 40 000 soluňských Židů do koncentračních táborů nebo na masakrech, které tehdy v Bosně prováděl wehrmacht. Byl však osobně přítomen štábním poradám, psal situační zprávy a rozhodně věděl o tom, co se v těchto oblastech dělo. Musely mu proto být známy také zločiny wehrmachtu, které odporovaly válečnému právu i lidskosti.

V roce 1945 však válka skončila a tato kapitola Waldheimova života měla být na dlouhou dobu zapomenuta. S titulem doktora práv nastoupil diplomatickou kariéru. Působil v Paříži, Torontu i New Yorku. Jako ministr zahraničí vydal v srpnu 1968 nařízení, aby byla rakouská ambasáda v Praze uzavřena a nepřijímala uprchlíky. Tehdejší velvyslanec Rudolf Kirchschläger to však ignoroval.

Vrcholu dosáhl jako diplomat v roce 1971, kdy byl zvolen generálním tajemníkem OSN. Během dvou pětiletých mandátů si získal uznání za schopnost být prostředníkem při mezinárodních krizích. Po odchodu ze světové organizace získal profesuru na Georgetown University ve Washingtonu. Věci ale dostaly nečekaný spád v polovině 80. let, kdy Waldheima rakouští lidovci navrhli na prezidenta.

Tehdy vyšlo najevo, že ve své autobiografii lhal o svém angažmá ve wehrmachtu, když zamlčel své působení na Balkánu. „Nepovažoval jsem to za důležité,“ bránil se. Následná diskuse daleko přesáhla hranice Rakouska. Do věci se vložil Světový židovský kongres, který dodal materiály, podle nichž měl být Waldheim zapojen do deportací soluňských Židů jako tlumočník.