* LN Polskem otřásla aféra se jmenováním a odstoupením varšavského arcibiskupa Wielguse. Můžete říci, o co šlo?
Zdá se – totiž nezdá se, je to jisté –, že arcibiskup Wielgus byl jmenován varšavským metropolitou a ve chvíli, kdy byly zveřejněny dokumenty polské kontrarozvědky, byl nucen se této funkce vzdát. To hlavní však není, že spolupracoval, protože se zdá, že to s jeho spoluprací nebylo tak hrozné, ale to, že lhal. Například v rozhovoru pro noviny Gazeta Wyborcza popsal, jak všechno bylo, jen neřekl, že něco podepsal. A říkal, že nikomu nic špatného neudělal a že má čisté svědomí. A stejně to řekl i Svatému stolci a Svatému otci. Bylo to velmi dramatické, v pátek dvanáctého ledna přebíral varšavskou arcidiecézi a v neděli ráno se vzdal funkce.
* LN Připadá vám to důležité?
Myslím, že není možné, aby byl katolickým biskupem člověk, který nemluví pravdu. Jak má potom vystupovat v morálních otázkách? V různých citlivých záležitostech, kde musí prokázat morální pohled? Myslím, že je to pro Polsko velmi zajímavá výzva – jistá katarze. Posledních patnáct let polská církev přijímala jako pravdu to, co tvrdil poslední komunistický ministr vnitra generál Kiszczak, že všechny dokumenty Státní bezpečnosti týkající se církve byly zničeny. Biskupové tomu věřili.
* LN To ale znamená, že přinejmenším část biskupů se nedomnívala, že se nic nestalo, ale byli přesvědčeni, že se na to nikdy nepřijde.
To si patrně myslíte správně – a to je právě to nesprávné. Myslím, že bývalí estébáci hodně dokumentů „zprivatizovali“, vzali si je domů. Za poslední dva roky, od kauzy otce Konrada Hejma, se církev snaží ten proces urychlit...
* LN Proces lustrací?
Nemám rád slovo lustrace, říkám tomu vyrovnání s komunistickou minulostí. Pro polskou církev to není velká tragédie, ta v době totality udělala hodně dobrého. Ale samozřejmě existovala v komunistickém státě. Pamatuji se, jak papež Jan Pavel II. při první návštěvě Československa v pražské katedrále řekl kněžím, kteří tam byli shromážděni, že už není dvojí církev, to znamená oficiální a podzemní. A prosil, aby se bratři kněží a biskupové snažili evangelizovat společně. To je jistě krásné. Ale na druhé straně – pokud někdo překročil tu pomyslnou čáru, za kterou končil tehdejší modus vivendi církve a státu, vzájemná tichá tolerance a začíná aktivní spolupráce s totalitním státem, je třeba to dnes přiznat, omluvit se a vzdát se funkce, to je samozřejmé. Mohlo a mělo se to udělat už dřív.
* LN A myslíte, že se k něčemu takovému otevírá cesta nyní?
Ano. Polská biskupská konference loni v létě jmenovala historickou komisi a vymezila, jak mohou církevní představitelé v této věci postupovat. Jenže komise od prázdnin do prosince nic neudělala. Odvolávala se na to, že se musí biskup nebo kněz, jehož dokumenty by zkoumala, sám přihlásit. A je pravda, že se nikdo nepřihlásil – až pan arcibiskup Wielgus.
* LN No, ten se ale nepřihlásil jen tak sám od sebe.
Ne, přihlásil se, až když k tomu byl donucen. Teď už to ale šlo velmi rychle: v pátek dvanáctého ledna se konala další biskupská konference, a všichni biskupové požádali církevní komisi historiků o svou lustraci.
* LN Kolik je v Polsku biskupů?
Kolem sto dvaceti. A všichni požádali komisi, každý svým jménem, aby prostudovala jejich dokumenty a vyřkla svůj posudek.
* LN Poškodí polskou církev to, na co se případně přijde?
Je to cesta k řešení opravdu vážného společenského problému. Myslím, že to církev nepoškodí, nepoškodily ji ani jiné skandály. Před několika lety odstoupil arcibiskup z Poznaně, kterému jiní kněží a laici vytýkali nevhodné chování, sexuální obtěžování. Byly toho plné noviny, bylo to velice skandální, ale polská církev se s tím vyrovnala. Pochopila, že s takovým obviněním nemůže člověk zastávat vysokou funkci. Je pravda, že to dost dlouho trvalo. Potom byl jiný případ – jiný polský biskup způsobil maličkou autonehodu. Byla by bezvýznamná, jenomže mu v krvi naměřili trochu moc alkoholu. A ten už se vzdal úřadu podstatně rychleji.
* LN Takže myslíte, že to polská církev překoná?
Ano. Je v ní myslím dost síly, aby to zvládla. Jiná věc je, že aféra arcibiskupa Wielguse urychlila na politické úrovni otázku lustrací a dekomunizace v Polsku. Na pořadu dne jsou takzvané antiestébácké zákony.
* LN Co to znamená?
Omezení důchodů bývalých estébáků, které jsou velmi vysoké, třeba desetkrát vyšší než minimální důchod. Mám s tím určitý problém. Myslím, že je to správné, měla by se omezit jejich privilegia, jen si nejsem jist, jestli to má být tak tvrdé, aby dostávali důchody ve výši minimálního důchodu. Jsou to přece jen staří lidé. Nezaslouží si privilegia, ale nemuseli by hladovět.
* LN A v jakém stadiu je tento zákon?
Strana Právo a spravedlnost už předložila návrh a myslím, že o tom bude parlament jednat během několika dnů.
Zdá se – totiž nezdá se, je to jisté –, že arcibiskup Wielgus byl jmenován varšavským metropolitou a ve chvíli, kdy byly zveřejněny dokumenty polské kontrarozvědky, byl nucen se této funkce vzdát. To hlavní však není, že spolupracoval, protože se zdá, že to s jeho spoluprací nebylo tak hrozné, ale to, že lhal. Například v rozhovoru pro noviny Gazeta Wyborcza popsal, jak všechno bylo, jen neřekl, že něco podepsal. A říkal, že nikomu nic špatného neudělal a že má čisté svědomí. A stejně to řekl i Svatému stolci a Svatému otci. Bylo to velmi dramatické, v pátek dvanáctého ledna přebíral varšavskou arcidiecézi a v neděli ráno se vzdal funkce.
* LN Připadá vám to důležité?
Myslím, že není možné, aby byl katolickým biskupem člověk, který nemluví pravdu. Jak má potom vystupovat v morálních otázkách? V různých citlivých záležitostech, kde musí prokázat morální pohled? Myslím, že je to pro Polsko velmi zajímavá výzva – jistá katarze. Posledních patnáct let polská církev přijímala jako pravdu to, co tvrdil poslední komunistický ministr vnitra generál Kiszczak, že všechny dokumenty Státní bezpečnosti týkající se církve byly zničeny. Biskupové tomu věřili.
* LN To ale znamená, že přinejmenším část biskupů se nedomnívala, že se nic nestalo, ale byli přesvědčeni, že se na to nikdy nepřijde.
To si patrně myslíte správně – a to je právě to nesprávné. Myslím, že bývalí estébáci hodně dokumentů „zprivatizovali“, vzali si je domů. Za poslední dva roky, od kauzy otce Konrada Hejma, se církev snaží ten proces urychlit...
* LN Proces lustrací?
Nemám rád slovo lustrace, říkám tomu vyrovnání s komunistickou minulostí. Pro polskou církev to není velká tragédie, ta v době totality udělala hodně dobrého. Ale samozřejmě existovala v komunistickém státě. Pamatuji se, jak papež Jan Pavel II. při první návštěvě Československa v pražské katedrále řekl kněžím, kteří tam byli shromážděni, že už není dvojí církev, to znamená oficiální a podzemní. A prosil, aby se bratři kněží a biskupové snažili evangelizovat společně. To je jistě krásné. Ale na druhé straně – pokud někdo překročil tu pomyslnou čáru, za kterou končil tehdejší modus vivendi církve a státu, vzájemná tichá tolerance a začíná aktivní spolupráce s totalitním státem, je třeba to dnes přiznat, omluvit se a vzdát se funkce, to je samozřejmé. Mohlo a mělo se to udělat už dřív.
* LN A myslíte, že se k něčemu takovému otevírá cesta nyní?
Ano. Polská biskupská konference loni v létě jmenovala historickou komisi a vymezila, jak mohou církevní představitelé v této věci postupovat. Jenže komise od prázdnin do prosince nic neudělala. Odvolávala se na to, že se musí biskup nebo kněz, jehož dokumenty by zkoumala, sám přihlásit. A je pravda, že se nikdo nepřihlásil – až pan arcibiskup Wielgus.
* LN No, ten se ale nepřihlásil jen tak sám od sebe.
Ne, přihlásil se, až když k tomu byl donucen. Teď už to ale šlo velmi rychle: v pátek dvanáctého ledna se konala další biskupská konference, a všichni biskupové požádali církevní komisi historiků o svou lustraci.
* LN Kolik je v Polsku biskupů?
Kolem sto dvaceti. A všichni požádali komisi, každý svým jménem, aby prostudovala jejich dokumenty a vyřkla svůj posudek.
* LN Poškodí polskou církev to, na co se případně přijde?
Je to cesta k řešení opravdu vážného společenského problému. Myslím, že to církev nepoškodí, nepoškodily ji ani jiné skandály. Před několika lety odstoupil arcibiskup z Poznaně, kterému jiní kněží a laici vytýkali nevhodné chování, sexuální obtěžování. Byly toho plné noviny, bylo to velice skandální, ale polská církev se s tím vyrovnala. Pochopila, že s takovým obviněním nemůže člověk zastávat vysokou funkci. Je pravda, že to dost dlouho trvalo. Potom byl jiný případ – jiný polský biskup způsobil maličkou autonehodu. Byla by bezvýznamná, jenomže mu v krvi naměřili trochu moc alkoholu. A ten už se vzdal úřadu podstatně rychleji.
* LN Takže myslíte, že to polská církev překoná?
Ano. Je v ní myslím dost síly, aby to zvládla. Jiná věc je, že aféra arcibiskupa Wielguse urychlila na politické úrovni otázku lustrací a dekomunizace v Polsku. Na pořadu dne jsou takzvané antiestébácké zákony.
* LN Co to znamená?
Omezení důchodů bývalých estébáků, které jsou velmi vysoké, třeba desetkrát vyšší než minimální důchod. Mám s tím určitý problém. Myslím, že je to správné, měla by se omezit jejich privilegia, jen si nejsem jist, jestli to má být tak tvrdé, aby dostávali důchody ve výši minimálního důchodu. Jsou to přece jen staří lidé. Nezaslouží si privilegia, ale nemuseli by hladovět.
* LN A v jakém stadiu je tento zákon?
Strana Právo a spravedlnost už předložila návrh a myslím, že o tom bude parlament jednat během několika dnů.
