Francouzské předsednictví je v polovině a všechno je trochu jinak, než mělo být. Jedna věc je totiž něco si naplánovat, ale skutečnost může být úplně jiná. Francie, která teď jako předsednická země unie svolává summit k světové finanční krizi, nic takového ve svých plánech na půlroční působení v čele EU neměla. Stejně jako to, že bude těžce vyjednávat, co po irském „ne“ v referendu o Lisabonské smlouvě, a ani to, že bude muset vyjednávat s Ruskem podmínky příměří v Gruzii. „Krizový management“ tak zcela zastínil původní cíle předsednictví, na kterých se však přesto, jak tvrdí Francouzi, intenzivně pracuje.
„Největší úspěch dosavadního předsednictví – dokázali jsme se postavit na odpor Rusku. Rusové nedošli do Tbilisi a Saakašvili je dál gruzínským prezidentem,“ říká europoslanec a tajemník strany prezidenta Sarkozyho pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP) Alain Lamassoure.
Stejně tak to hodnotí vysoký francouzský diplomat. „Jak zvládnutí krize po irském odmítnutí Lisabonské smlouvy, tak evropské angažmá v Gruzii i naši dnešní schopnost reagovat na finanční krizi je možné pokládat za velké úspěchy,“ říká diplomat, který si nepřál být jmenován. „Lisabonská smlouva žije dál, evropští pozorovatelé se rozmísťují v Gruzii, a pokud jde o finanční problémy Spojených států, Evropská unie se do krize nedostala,“ dodává.
Bez Lisabonu to dál nepůjde Pařížští analytici jsou však v hodnocení působení Francie v čele unie značně zdrženlivější. „Pokud jde o Gruzii, tak teprve uvidíme, zda bude evropské angažmá úspěchem,“ říká Bastien Nivet, výzkumný pracovník institutu IRIS, který se zaměřuje na strategická studia. „Jedno je nesporné, prezident Nicolas Sarkozy dokáže podobné příležitosti výborně využít ke svému zviditelnění,“ uvádí Nivet.
Jsou ale i mnozí odborníci, kteří si nejsou jistí tím, že se Francie a Evropská unie měla tak výrazně angažovat na straně Tbilisi. „Tu válku vyprovokovaly Spojené státy radarem a základnami v Česku a Polsku. Dále vyzbrojením a vytrénováním gruzínské armády i podporou prezidenta Michaila Saakašviliho,“ říká Serge Halimi, šéfredaktor světoznámého měsíčníku Le Monde Diplomatique.
Svoji aktivitu dává Francie na odiv i nyní, během finanční krize. „Finanční krize je jako požár. Všichni musí hasit. Buď se podaří krizi rychle uhasit, nebo to bude velká pohroma,“ říká Lamassoure.
Vedle „hašení požárů“ však podle francouzských diplomatů a politiků Paříž stíhá i své naplánované priority. „Na ministerské úrovni jsme například dosáhli dohody o reformě imigrační politiky,“ říká Lamassoure. Pokročilo se prý i v boji proti globálnímu oteplení, stejně jako v debatě o reformě unijní zemědělské politiky.
Jako zlatá linka se všemi rozhovory line „Lisabonská smlouva“ a nutnost její ratifikace. „Bez Lisabonu nemůže unie dál fungovat,“ tvrdí vysoký diplomat. Že by vedle Irska bylo nějakým problémem Česko, si Francouzi zatím nepřipouštějí, stejně jako možnost, že by v opakovaném referendu Iry nebyla schválena. „Žádný plán B, který by nahradil Lisabonskou smlouvu, neexistuje,“ říká Bastien Nivet.
„Největší úspěch dosavadního předsednictví – dokázali jsme se postavit na odpor Rusku. Rusové nedošli do Tbilisi a Saakašvili je dál gruzínským prezidentem,“ říká europoslanec a tajemník strany prezidenta Sarkozyho pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP) Alain Lamassoure.
Stejně tak to hodnotí vysoký francouzský diplomat. „Jak zvládnutí krize po irském odmítnutí Lisabonské smlouvy, tak evropské angažmá v Gruzii i naši dnešní schopnost reagovat na finanční krizi je možné pokládat za velké úspěchy,“ říká diplomat, který si nepřál být jmenován. „Lisabonská smlouva žije dál, evropští pozorovatelé se rozmísťují v Gruzii, a pokud jde o finanční problémy Spojených států, Evropská unie se do krize nedostala,“ dodává.
Bez Lisabonu to dál nepůjde Pařížští analytici jsou však v hodnocení působení Francie v čele unie značně zdrženlivější. „Pokud jde o Gruzii, tak teprve uvidíme, zda bude evropské angažmá úspěchem,“ říká Bastien Nivet, výzkumný pracovník institutu IRIS, který se zaměřuje na strategická studia. „Jedno je nesporné, prezident Nicolas Sarkozy dokáže podobné příležitosti výborně využít ke svému zviditelnění,“ uvádí Nivet.
Jsou ale i mnozí odborníci, kteří si nejsou jistí tím, že se Francie a Evropská unie měla tak výrazně angažovat na straně Tbilisi. „Tu válku vyprovokovaly Spojené státy radarem a základnami v Česku a Polsku. Dále vyzbrojením a vytrénováním gruzínské armády i podporou prezidenta Michaila Saakašviliho,“ říká Serge Halimi, šéfredaktor světoznámého měsíčníku Le Monde Diplomatique.
Svoji aktivitu dává Francie na odiv i nyní, během finanční krize. „Finanční krize je jako požár. Všichni musí hasit. Buď se podaří krizi rychle uhasit, nebo to bude velká pohroma,“ říká Lamassoure.
Vedle „hašení požárů“ však podle francouzských diplomatů a politiků Paříž stíhá i své naplánované priority. „Na ministerské úrovni jsme například dosáhli dohody o reformě imigrační politiky,“ říká Lamassoure. Pokročilo se prý i v boji proti globálnímu oteplení, stejně jako v debatě o reformě unijní zemědělské politiky.
Jako zlatá linka se všemi rozhovory line „Lisabonská smlouva“ a nutnost její ratifikace. „Bez Lisabonu nemůže unie dál fungovat,“ tvrdí vysoký diplomat. Že by vedle Irska bylo nějakým problémem Česko, si Francouzi zatím nepřipouštějí, stejně jako možnost, že by v opakovaném referendu Iry nebyla schválena. „Žádný plán B, který by nahradil Lisabonskou smlouvu, neexistuje,“ říká Bastien Nivet.
